V noci dost foukalo, tak jsem se trochu bála, aby to náš ultralight stan vydržel, ale zvládnul to skvěle 🙂 Ráno se budíme do naprosto úžasného dne a ze stanu máme nádherný výhled na Vatnajökull a nejvyšší horu Islandu Hvannadalshnjúkur (2110 m.n.m.). Posílám fotku mamce do ČR a píšu také babičce, která má dneska svátek. Po snídani se vydáváme na procházku k vyhlídce Sjónarnípa, kterou jste kvůli dešti včera už nestihli. Je odtud skvělý výhled na ledovcový splaz Skaftafellsjökull. Nemůžu se na tu nádheru vynadívat. Nikdy jsem ledovce neviděla a vůbec nemůžu pobrat to, jak jsou obrovské. Dál pokračujeme zpět k vodopádu Svartifoss a nakonec se vracíme do kempu. Národní park je skutečně nádherný a plný různých treků. Bohužel na to nemáme tolik času.
Po obědě opouštíme národní park Skaftafell a pokračuje po ring route okolo mocného ledovce Vatnajökull, z kterého neustále odstupují neuvěřitelné ledovcové splazy. Stavíme u první ledovcové laguny Fjallsárlón. Je to taková menší sestřička asi nejznámější ledovcové laguny na Islandu a tou je Jökullsárlón, kam dorážíme o chvíli později. Zaplatíme si zde projížďku na malém nafukovacím člunu. Kvůli bezpečnosti nás navléknou do kombinézy, aby nám nebyla zima, a dostaneme takovou záchranou ,,vestu“, kdybychom náhodou spadli do vody. Průvodce nás vezme až k čelu ledovce Breiðamerkurjökull, z něhož odtáváním vznikla takhle laguna. Ve třicátých letech tady ještě žádná laguna nebyla a ledovec dosahoval až k pobřeží. Nyní se laguna rapidně zvětšuje, což je zapříčiněno globálním oteplováním a i tím, že laguna je spojena s mořem úzkým průlivem, takže je do ní přinášena teplá mořská voda. Dneska má laguna na délku 8km. Průvodce nám vysvětluje, jak jednotlivé ledové kry vznikají, jak se lámou a otáčejí. Zhruba hodinu nás vozí po laguně. Máme velké štěstí a zrovna vidíme čerstvě otočenou ledovou kru, která je neskutečně modrá. V úžině, kde je laguna spojená s mořem žije spousta tuleňů, kteří zde mají hojnost ryb. Musím říct, že tohle byl jeden z nejintenzivnějších zážitků, co jsem zatím prožila. Nikdy jsem nic podobného neviděla a naprosto mě uchvacují přírodní živly, které tuhle nádheru vytvořili. Před odjezdem se ještě projdeme po tzv. Diamond beach, která se tak nazývá podle malých ledových ker, které jsou roztroušeny po černém písku. Vypadají jako vyplavené diamanty. Martin toužil vykoupat se v Atlantském oceánu, takže si hned sundal boty a smočil si alespoň nohy 😉 Za to já opodál stála zmrzlá jak rampouch 😀
Teď už nás čeká jen delší přejezd do městečka Höfn, kde se ubytováváme v kempu. Město je ze třech stran obklopeno mořem a musím říct, že tu šíleně fouká. Máme docela co dělat, abychom si našli místo pro stan, alespoň trochu v závětří. Večeři si vaříme na lavičkách u hlavní budovy, kde na nás nefouká, a užíváme si krásného večera.