Výlet do Norska byla vlastně záložní varianta. Původní plán bylo Švédsko a Královský trek neboli Kungsleden. Dokonce jsme měli už od začátku roku koupené letenky a já se neskutečně těšila, že se podívám za polární kruh. Jenže přišla celosvětová pandemie Covidu a i když se během jara a začátkem léta situace v Evropě uklidnila, ve Švédsku měli stále vysoké denní přírůstky nakažených a z pohledu České republiky bylo Švédsko považováno za vysoce rizikovou zemi. My jsme ale byli odhodláni odletět a trek si užít. Jenže někdy v červnu nám byly letenky ze strany Skandinavia Airlines zrušeny a peníze vráceny. Přemýšleli jsme tedy, kam jinam bychom mohli vyrazit. Do hledáčku se nám dostalo Norsko, které bylo, co se týče covidové situace, bezpečnou zemí. Problém byl ale v tom, že Norsko mělo zatím stále zavřené hranice pro turisty. Začátkem léta jsme tedy bedlivě sledovali, jak se Norsko postaví k otevřením hranic a zda Česká republika bude pro ně bezpečnou zemí. To se nakonec stalo a my jsme se tedy definitivně rozhodli, že poletíme do Norska. Vyrazili jsme ještě s Láďou a Evou, s kterými jsme si pár treků už letos vyzkoušeli. Letenky jsme kupovali někdy kolem 15. července s odletem začátkem srpna.
Na přípravu nebylo příliš času. Naštěstí vybavení už máme vyzkoušené, ve formě jsme také byli, ale zbývalo vybrat lokalitu, kam vlastně pojedeme. Do užšího výběru se dostal národní park Jotunheimen neboli Domov obrů. Nachází se v něm 29 nejvyšších hor Norska, včetně té nejvyšší Galdhøpiggen (2469 m). Tato oblast slibovala nádherné výhledy a božskou přírodu, bohužel ale také velmi náročný terén a strmá stoupání i klesání. Jelikož já i David máme problém s koleny, a pro Evu to bude první trek delší než 3 dny, tak jsme se rozhodli pro druhou oblast a to náhorní plošinu Hardangervidda. Jedná se o zvlněnou krajinu náhorní plošiny, místy se zaříznutými ledovcovými údolími, která je posetá četnými jezery, jezírky a mokřinami. Celá náhorní plošina leží mezi 1100 – 1400 metry nad mořem a je největší náhorní plošinou severní Evropy. Při rozhodování hrál velkou roli také fakt, že se zde nachází asi nejznámější místo Norska a to úchvatná skalní vyhlídka Trolltunga neboli trolí jazyk, o kterém jsem už nějakou dobu snila.
Přechod celé náhorní plošiny je dlouhý 160 km a zabere přibližně 8-9 dní. Nevíme úplně přesně jestli to zvládneme projít celé, ale máme i kratší varianty, připadně budeme improvizovat podle stavu členů skupiny 🙂 Po cestě jsou sice horské chaty, kde by se dalo něco koupit, ale Norsko je pro nás tak drahá země, že jsme si s sebou brali jídlo na nějakých 10-11 dní a to už bylo na váze batohu skutečně znát. Moje vybavení, které jsem měla s sebou je tady. S jídlem to dělalo nějakých 14 kg a to musím říct, že už to bylo fakt hodně a bylo to sakra znát. Měla jsem celkem problém se nacpat i do svého 40 l batohu. Jsem zvedavá, jak to potáhnu do toho kopce s 1000m stoupáním, který nás hned první den čeká 😀