Zítra odlétáme do Bulharska, kde se pokusíme přejít pohoří Rila. Přípravy na tento výlet byly poměrně dlouhé. Přece jen je to můj první skutečný horský přechod. Bylo potřeba vyladit a hlavně otestovat výbavu, co budeme s sebou potřebovat a taky si nabalit jídlo na 8 dní. V neposlední řadě jsme trénovali fyzičku, abychom neumřeli v prvním kopci 🙂 Už od ledna jsme podnikali jednodenní výlety kolem 25-30 km a byli jsme také na přechodu Šumavy a Hrubého Jeseníku. Jinak letenky jsme kupovali v květnu od bulharské letecké společnosti Bulgaria Air za 5200 Kč do Sofie.
Co se našeho vybavení týče, ladili jsme ho co nejvíce ultralight a jsem na nás dost pyšná, jak jsme to zvládli. Některé věci jsme kupovali během roku a ještě je zvládli vyzkoušet. Třeba moje běžecké trailové boty Inov-8 Trail Talon 290, které jsem vyzkoušela už na Šumavě. Také jsem si pořídila o něco menší (40 l) a o 600 g lehčí batoh Osprey Tempest 40, který jsem si zamilovala v Jeseníkách. Co naopak vyzkoušíme poprvé, tak budou naše nové karimatky. Přešli jsme z pěnových Therm-A-Rest na nafukovací. Jsou lehčí a pohodlnější (krásná tloušťka 6,3 cm). Nevýhodou je možnost protrhnutí a také poměrně vysoká cena. Na konci zase napíšu, jak se nám osvědčily. Půjčili jsme si od kamaráda Jetboil, abychom měli malou spotřebu plynu. Normálně fungujeme s ultralight lihovým vařičem, ale pro Jetboil jsme se rozhodli kvůli rychlosti ohřevu (výkonosti) a nízké spotřebě paliva. A přiznám se, že i kvůli mé spotřebě čaje. Černý čaj miluju, vaříme ho ráno i večer a bez něj nemůžu fungovat. David se proto bál, že by nám nestačil líh, který bychom měli k lihovému vařiči, protože nemáme úplně dobře dořešené závětří a tím pádem máme i velkou spotřebu lihu. Navíc nebudeme potřebovat nic vařit, budeme pouze ohřívat vodu a pro tento případ je Jetboil úplně nejlepší vařič na trhu. Podrobný seznam mých věcí je tady. Není to v ultralight světě žádný zázrak, mohlo by se zapracovat ještě na spoustě věcí, ale já s tímhle dokážu bez problému fungovat. Mám ráda nějaký svůj komfort a myslím si, že tahle výbava je pro mě úplně akorát. Věci, u kterých je symbol modré bundy, tak mám na sobě a nepočítají se do základní váhy. Davidův seznam je zde. Spoustu společných věcí bere David, protože je samozřejmě gentleman 🙂 Jinak ve výbavě nenajdete stan ani náš tarp. Jedeme pouze ve 3 a Martin bere stan svůj. My jsme dostali jako příděl tyčky a kolíky, které vezme David. Kdybychom brali náš tarp, tak by to váhově vyšlo ještě lépe než tyčky a kolíky k Martinovu stanu 😀 Ale jinak mu samozřejmě děkujeme za poskytnutí azylu 😉
Další věc co byla potřeba připravit, bylo jídlo. Rozhodli jsme se, že nebudeme nic vařit, pouze zalévat horkou vodou. Na snídaně vždy namíchám nějaké kaše. Základ jsou jemné ovesné vločky nebo nějaká instantní kaše (jáhlová, vícezrnná, špaldová,…) k tomu přidám sušené mléko (na treky většinou plnotučné), lžíce cukru a pak už na co je chuť (lyofilizované maliny nebo jahody, oříšky, chia semínka, skořice, sušené ovoce, kokos,…). Výborná je také kokosová, kdy místo obyčejného sušeného mléka dám sušené kokosové mléko. Kaši nasypu do pytlíku (ziplock, Ikea) a napíšu na ní co to je za kaši, kolik váží a kolik je cca potřeba přilít vody. Večeře jsme si vybrali od firmy Travellunch. Jedná se o připravené plnohodnotné usušené jídlo, které stačí zalít horkou vodou a chvilku počkat. Měli jsme různé těstoviny, rizota nebo třeba hovězí stroganov. Směsi jsme si také přesypali do ziploků, popsali a opět napsali váhu i potřebné množství vody. Jednu večeři jsme si namíchali sami. Byla to bramborová kaše, do které jsme přimíchali sušené mléko, zeleninový vývar a ještě sušenou cibuli, mrkev a pórek. Do hotové kaše ještě přidáváme olivový olej a parmezán. Na treku pak jen vložíme připravený pytlík do obalu (Dádův výtvor, viz fotka), který je důležitý abychom se nespálili, zalijeme horkou vodou, počkáme pár minut a můžeme jíst. Obědy většinou řešíme tvrdým sýrem, párky (ať už masové nebo z tofu), rostlinnými pomazánkami a paštikami a k tomu nějaké pečivo (tortilly nebo knäckebroty). Mně tortilly nechutnají, takže já si kupuju knäckebrot od Racia se sušeným česnekem. Pro obohacení chuti vozíme s sebou malé pytlíky s kečupem nebo majonézou. Vždycky sebou máme i dostatek různých tyčinek. Dobrou zkušenost máme s proteinovými z DM, oříškovými z Lidlu a s tyčinkami od Mixitu. Míchám také s sebou i tzv. trail mix, což je směs oříšků a sušeného ovoce, v našem případě rozinky a brusinky.
Celkově (bez vody a s většinou jídla – něco jsme kupovali až v Sofii) měl můj batoh 10,5 kg a Davidův 12 kg.