Ráno mě vzbudily kapky bubnující do našeho tarpu. Vstávat se mi vůbec nechtělo, ale jelikož jsem potřebovala na záchod, tak jsem musela. Nakonec vstal i Dáda a přesunuli jsme se na snídani na lavičku pod stříškou. Pršelo totiž celkem dost. Uvařili jsme si čajík a kaši, teda jen já. David si dal k snídani rizoto. Koukala jsem na radar, jestli přestane pršet, abychom mohli jít ještě do skanzenu. Nakonec pršet opravdu přestalo. Martin s Boďanem vyrazili nakupovat do pivovaru suvenýry a my šli do skanzenu. Ve valašské dědině jsme byli samotní návštěvníci. V dolní části měli úžasnou výstavu o životě našich předků. Dozvěděli jsme se, jak a kde spali, co jedli, jak dlouho trvalo, než si upekli chleba, jak tvrdě pracovali a kdy odpočívali a slavili různé svátky. Tohle bylo opravdu moc pěkné a musím říct, že když jsem si vyzkoušela umlít trochu mouky, tak bych asi umřela hlady. Byla to fuška. Dál jsme pokračovali do kopečka a procházeli si jednotlivá stavení. Velmi nás překvapilo, že v některých domečkách byli průvodci, kteří byli dobově oděni a vždy nám pověděli, co můžeme v chaloupce vidět a jak se zde opravdu žilo. Bylo to velmi příjemné a hezké. Navštívili jsme i větrný mlýn s mlynářem, který nám popsal celý proces mletí mouky a toho jak bylo možné mlýn otáčet podle směru větru. Bohužel jsme celkem pospíchali na vlak, tak jsme to jen tak v rychlosti proběhli. Ráda bych se tam ještě někdy vrátila a navštívila i mlýnskou dolinu, kde je vodní mlýn.
Cestou na vlak už zase začalo pršet. Hezky nám to vyšlo, že na prohlídku skanzenu jsme měli nedeštivé okno. Začala mě taky pořádně bolet ploska nohy. Asi jsem si tam něco natáhla a vydrželo mi to snad 14 dní. Cesta vlakem docela rychle uběhla. Jednou jsme přestupovali a odpoledne jsme už byli doma a sušili všechny mokré věci.
Musím říct, že jsem si přechod neskutečně užila. Vůbec mi nevadilo, že nám pršelo, že nebyli výhledy z Lysé hory, ani že jsme opět chytli bouřku. V mysli jsem se nastavila tak, že si to maximálně užiji a opravdu to vyšlo. Jsem za to strašně ráda, že jsem na sobě takhle dokázala zapracovat a užít si to v přítomnosti. I David to pozoroval a říkal, že to se mnou bylo fajn 😉 Mé psychické pohodě dost pomáhal i fakt, že jsme se často stavovali v restauracích a hospodách na jídlo. I když jsme měli jídla dost, tak borůvkový koláč nebo teplá polévka vždy přišla vhod. Celkem jsme si mákli a za 4 dny jsme zvládli ujít 81 km s celkovým převýšením 6530 m. Překvapilo mě, že se nám šlo tak dobře a zvládli jsme to bez větších problémů. I když ke konci jsem toho už měla fakt dost. Co se vybavení týče, tak nelituji teplejší péřovky, i když je o dost těžší. I alumatka se mi hodila, jak na sezení, tak ještě pod Therm-a-Restku, abych si navýšila tepelný komfort. Párkrát se mi stalo, že když venku byla zima, tak jsem cítila chlad od země. Kvůli prodělanému zánětu močových cest, jsem nechtěla nic podcenit. Ale co chci nejvíce pochválit, tak jsou moje nepromokavé kalhoty High Point Fancy Lady Pants (už si bohužel nepamatuji, zda mám verzi 2.0 nebo 3.0). Kalhoty jsem kupovala před 3 lety a prakticky je nepoužila. Pouze párkrát na běžky. Teď jsem je měla na sobě každý den a zůstala jsem naprosto v suchu i v celodenním dešti nebo v bouřce. Splnily svoji funkci na 100 % a určitě si je s sebou vezmu na Island.