Už v noci nám začal déšť bubnovat do stanu. Ráno se počasí trochu umoudřilo, tak jsme vstali a připravili jsme si snídani. Abychom využili čas, než kluci vstanou, tak my jsme si zabalili všechny věci a šli se kousek projít po Fimmvörðuháls treku, který vede podél řeky Skógá. Je to fakt nádherný trek (alespoň ten kousíček, co jsme si prošli) a na jednu stranu mě mrzí, že jsme ho nemohli jít celý. Počasí je ale všelijaké. Je zataženo, fouká a občas trochu poprchává. Ještě pořádně okoukneme vodopád Skógafoss a pak už se připojíme ke klukům a nasedáme do auta.
Naší dnešní první zastávkou je ledovcový splaz Sólheimajökull. Hodně se těším, protože jsem ledovec nikdy předtím zblízka neviděla. Sólheimajökull je 10km dlouhý jazyk vycházející z ledovce Mýrdalsjökull. Zaparkujeme na parkovišti a dál musíme pár set metrů pěšky. Je možné si zde zaplatit i procházku po ledovci s instruktorem. Nás to ale neláká. Když vylézáme z auta, tak se počasí začíná dosti zhoršovat, začalo šíleně foukat, že jsem měla chvílemi pocit, že mě to odfoukne. Začíná i více pršet, ale to nás nemůže zastavit 😉 Ledovec je téměř celý pokrytý černým sopečným pískem. Takže krásná zářivá modrá se nekoná, ale i tak je to zážitek a ledovec mi připadá obrovský. Prší čím dál tím víc a já celkem litují výletníky, kteří se vydali s průvodcem na samotný ledovec.
Vracíme se k autu a vydáváme se k Dyrholáey nebolibráně Islandu 🙂 Jedná se o skalní útvar, který vypadá trochu jako naše Pravčická brána, ale nad mořem. V této oblasti se také nacházejí známé Trolí skály Reynisdrangar, které trčí z moře. Když se ale blížíme na parkoviště tak to nevypadá úplně nejlépe. Leje jako z konve a stěrače téměř nestíhají. Nu což, když už jsme tady, tak zkusíme alespoň dojít na vyhlídku. Navlékáme nepromokavé oblečení a vylézáme z auta. Během 2 minut jsme mokří téměř až na kost. Martin s Boďanem se vracejí do auta, my s Davidem ještě kousek jdeme, ale nebyl to nejlepší nápad. Vítr je neskutečně silný a příboj se tříští o skály. Po chvilce to vzdáme a vracíme se taky do auta. Z pochopitelných důvodů nemám žádné fotky 😀 Jsem trochu zklamaná, protože tady je to prý překrásné, ale nedá se nic dělat. Teď je otázka co dál. Chtěli jsme sehnat ubytování v městečku Vík, které je známé svými plážemi s černým pískem, ale je to natolik známé město, že zde není volné ubytování. Rozhodujeme se tedy dojet do dalšího městečka, které je vzdálené 70 km. Povedlo se mi tam zarezervovat ubytování v penzionu pro 4 lidi za velmi rozumné peníze.
Do Kirkjubæjarklaustur přijíždíme příliš brzy a nemůžeme se ještě ubytovat. Všimli jsme si, že je zde bazén. Jdeme to zkusit, protože všechny bazény na Islandu mají teplé termální bazény. Během cesty v autě jsem neskutečně vymrzla a tak se do teplé vody velmi těším. Bazén je otevřený a tak se vrháme dovnitř. Většina bazénů na Islandu jsou venkovní. Většinou mají jeden velký plavecký bazén s teplotou kolem 30 stupňů a pak několik menších a také teplejších. Rovnou se vrhám do 38 stupňové vody a odmítám se odtud hnout 😀
Odpoledne se ubytováváme v krásném pokojíčku. Hned ho zaplníme našimi mokrými věcmi a snažíme se všechno usušit. Dávám si ještě pořádnou horkou sprchu a po večeři si skočíme ještě na pivo a já na dortík. Jsem nejspokojenější (umytá, v teple, suchu, najedná a ještě mě čeká spaní v posteli) 🙂 a jdeme brzy spát, protože mě to počasí a teplá voda hodně unavila. Zítra by mělo být krásně, tak doufáme, že bude.