Předpověď na následující 3 dny není vůbec příznivá. Prostě má celé 3 dny pršet. Dohodli jsme se, že dojedeme na západní fjordy, kde se ubytujeme a zkusíme zajet na nejzápadnější místo Evropy útes Látrabjarg. Jedenáctý den jste celý strávili přejezdem do rybářského městečka Patreksfjörður. Sehnala jsem zde levné ubytování v prvním patře rodinného domu. Dole bydleli majitelé a horní patro pronajímali. Byl to kompletně vybavený byt. Měli jsme ale trochu problém se dostat dovnitř. Nebyli jsme si úplně jistí, že je to ten dům, u kterého stojíme. Zastavil nám nějaký místní pán a ptal se nás, jestli potřebujeme pomoct. Vysvětlila jsem mu, že zde máme být ubytovaní, ale že nevíme, zda jsme tu správně. Řekl nám, že adresa odpovídá a že má pocit, že tam skutečně ubytovávají turisty a ať zkusíme dveře vzadu. Byla u nich malá bezpečnostní schránka. Pročetla jsem si tedy znovu důkladně mail a byl tam kód k té schránce, ve které byli schované klíče 🙂 pro nás takový neobvyklý způsob. Jelikož celou cestu opravdu hodně pršelo, tak jsme chtěli jít zase do bazénu, ale bohužel v Patreksfjörðuru byl zrovna dneska zavřený. Tak jsme se vydali do vedlejšího fjordu do městečka Tálknafjörður, kde byl bazén u školy. Vstup byl za hubičku a venkovní termální bazén byl i v dešti perfektní.
Další den bohužel stále hodně prší. I přes to se vydáváme k vodopádu Dynjandi. Cesty jsou na západních fjordech štěrkové a v dost hrozném stavu, takže cesta tam je dosti adrenalinová a jedeme dost pomalu. Vodopád je vysoký 100 metrů a skládá se ze sedmi kaskád. Je na něj úchvatný pohled, i přes to počasí. Navíc je všude nádherně zbarvený vřes. Pak zajedeme ještě na nejzápadnější místo Evropy. Útes Látrabjarg je známý tím, že na něm hnízdí ptáci a hlavně Papuchalci. Jenže už jsme tu mimo sezónu a Papuchalci už odletěli na širé moře. Cesta na Látrabjarg je taky dost hrozná a jedeme hodně pomalu. Stále leje jak z konve a kluci ani nevystoupí z auta. Já se jdu alespoň podívat kousek podél útesu a na maják. Fotky bohužel nemám.