Spalo se krásně a ráno se probouzíme do krásného slunného dne. Láďa s Evou jsou ještě zachumlaní do spacáku a já jdu zatím uvařit snídani. Stále je ještě ráno chladno, tak jsem i vytáhla čepici. Po snídani všechno zabalíme a vracíme se do vesnice Vysoká Lípa. Procházíme znovu okolo zříceniny hradu Šaunštejn, ale nevydáváme se po červené, ale vybíráme neznačenou cestu, která nás dovede až do Mezní Louky. Dopadá na mě dost deprese, jak jsou ty lesy vyschlé a zničené nejen suchem, ale i kůrovcem. Je to neskutečný kontrast oproti roku 2016, kdy jsme tu byli.
V Mezní Louce dáváme pauzu a v místním stánku si dáváme brzký oběd. Po občerstvení se vydáváme na Gabrielinu stezku, která nás provází kolem nádherné Křídelní stěny až pod Pravčickou bránu. Tento úsek je opravdu nádherný, ale také hodně známý a frekventovaný. Já s Davidem už jsme na Pravčické bráně byli a nemusíme tam jít znovu, ale Eva si to chce projít, tak na ni s Láďou čekáme. Turistů je zde spousta, protože je sobota a navíc velmi krásný den. I když tady jsou asi turisté pořád 😀
Po červené značce spolu s turisty jdeme až do Hřenska. Cestou ještě zacházíme k prameni Pod Roháčem, kde doplníme vodu a trochu se opláchneme. Hřenskem jen tak profrčíme, stejně tam pro nás není nic zajímavého. Už jsem docela utahaná, ale musím ještě zabrat, protože potřebujeme vystoupat zhruba 200 výškových metrů nad Hřensko, kde už si rozděláme naše ležení. Zakempili jsme v lese na mítince kousek od lesní cesty. Docela dlouho ještě sedíme, povídáme si a dokonce došlo i na společenskou hru 😉
Dneska jsme zvládli 17 km s celkovým převýšením 1000 m.