Budík zvoní už v 5 h ráno, protože je potřeba kromě ranní hygieny a snídaně také všechno sbalit včetně mokrého stanu. Při chystání snídaně mě čeká celkem nemilé překvapení. Otevřu náš zavřený ešuš, v kterém mám svůj hrníček a lžíci a kouká na mě veliký slimák 😀 Vůbec nechápu, jak se tam dostal, když ešuš byl zavřený a ještě zabalený v síťovém cestovním obalu a to cele zavřené uvnitř batohu. Ráno to všechno stíháme jen tak tak a v 6:15 nás nabírá autobus, který nás doveze na start naší cesty. Mám celkem obavy, jak zvládnu 1000 m stoupání s tak těžkým batohem. Naštěstí není potřeba brát s sebou vodu, protože všude jí je dostatek a je natolik čistá, že ani nefiltrujeme. Snažila jsem se ujíst zásoby, ale i tak je můj batoh na mé poměry opravdu těžký.
Autobus nás dovezl v 7:30 na parkoviště kolem, odkud se chodí na Trolltungu. Má to být celkem nenáročný 13 km výlet, ale náročné bude to prvotní stoupání. Je možné si zaplatit auto, které vás doveze až na horní parkoviště a tím si trasu zkrátíte o 4 km a 450 výškových metrů. My se vydáváme pěkně po svých a šlapeme po nekonečných asfaltových serpentýnách. Stoupání je to úmorné, ale celkem to utíká. Těším se, až si ujím tak polovinu svého batohu, to se to pak bude chodit samá radost. Docházíme na vyvýšenou plošinu, kde se nachází spousta chat. Jestli je někdo milovník chataření, tak to nejsou Češi, ale Norové. Cesta dál stoupá a vede po velkých kamenných deskách. Dostáváme se do nízké oblačnosti, kde není téměř vidět na krok. Objevil se také sníh, ale to nás nepřekvapilo, počítali jsme s tím, že takhle vysoko se sníh může ještě vyskytovat. Celkem fajn je, že celou cestu nás doprovází cedule s informací, kolik kilometrů nám ještě zbývá k trolímu jazyku.
U menšího jezera přejdeme most, dobereme vodu a dáme si kolem 12 oběd. Trochu jsme zase klesli a viditelnost se hodně zlepšila. Doufám, že mraky se trochu roztrhají a na vyhlídce budeme mít krásné výhledy. Míjíme nouzovou chatu, která lze v případě hodně nevlídného počasí využít. Cesta prochází vysoko nad jezerem Ringedal a já stále vyhlížím, kdy už ten trolí jazyk uvidím. Jsem celá natěšená, ale zatím nic. Nicméně výhledy jsou nádherné a voda v jezeře má úchvatnou barvu. Cesta je dobře schůdná a velmi pěkně značená. Není divu, když je tohle asi nejznámější norská vyhlídka. Jde se po cestičce, pak zase po obrovských kamenech, někdy přes mosty, ale také po sněhu, či se cesta změní v potůček.
Je 14h a my konečně docházíme k vyhlídce Trolltunga. Počasí ale není žádný zázrak, dost tu fouká a mrholí. Na fotku se zde čeká fronta. Když je krásně a není zrovna doba covidová, tak fronta na fotku může mít i několik desítek metrů. Stát frontu se nám nechce, tak zatím jen sedíme a kocháme se. Po chvíli se ale zvedneme a jdeme si najít místo na kempování. V Norsku platí zákon o právu na přírodu pro každého, který umožňuje volné stanování a kempování kdekoliv, pokud to není soukromý pozemek. Chce to ale mít zodpovědné turisty, kteří přírodu neznečistí a vše co si přinesou, si také odnesou. Díky tomuto zákonu si můžete třeba postavit stan přímo s výhledem na Trolltungu. My jsme si vybrali místo pro kempování trochu dál, protože naše tarpy nejsou samonosné a potřebujeme dobrý terén, abychom mohly ukotvit kolíky. Najednou se obloha roztrhává a my ležíme venku na sluníčku a je nám takové vedro, že jsme téměř všichni ve spodním prádle. Sušíme naše tarpy i spacáky, které jsou ještě od rána mokré. Kousek od nás teče potůček a já neodolám a skočím se tam vykoupat. To osvěžení a umytí se je překrásný pocit po poměrně namáhavém stoupání. Absolutně to nechápu, jaké mám štěstí, že jsem na tomhle úchvatném místě, můžu tu kempovat a ještě mám tak božské počasí. Jsem naprosto šťastná. Stále je zde mobilní signál a tak píšu domů a posílám i nějaké fotky. Je to asi poslední mobilní signál, který za těch 9 dní budeme mít.
K večeru si dojdeme udělat fotky na Trolltungu. Davy lidí již odešli a zůstali tu jen ti, kteří zde kempují. Fronta na fotky se už nestojí a mi si to tak můžeme dosyta užít. Focením a užíváním výhledů strávíme snad hodinu, možná i více. Vůbec se mi odtud nechce. Tohle místo je naprosto kouzelné a já se cítím prostě šťastná.
Celkem jsme dneska ušli 13 km s celkovým převýšením 1243 m.