Místo na spaní bylo skvělé a ráno jsme měli senzační výhledy. Už od rána nám svítí sluníčko a to se hned lépe vstává, i když je celkem dost zima. Vycházíme opět celkem pozdě, ale občas není na škodu si trochu přispat. Je skutečně znát, že sněhu ubývá. Šlapeme po krásné cestičce a občas přeběhneme nějaké to sněhové pole. Potkáváme úkryt asi pro pastevce a také stádečko oveček. Po 4 km nás čeká první skutečné brodění. Vody je tak do půlky lýtek, ale je opravdu hodně studená. Nikdo si nechce máchat boty, takže se zouváme a přebíháme řeku bosky.
Počasí se začíná kazit, zatahuje se a spouští se mrholení. To nám zas až tak nevadí, ale co je mnohem horší, tak se nám z cestičky stává říčka. Ze začátku v tom jde nějak přeskakovat z drnu na drn nebo z kamene na kámen, ale po čase už si všichni čvachtneme a boj vzdáváme. Nemám ráda mokré nohy a proto je to pro mě psychicky docela náročné a těším se, až takhle etapa skončí. Evě se v tom také špatně jde a naše rychlost se zase snižuje.
Obcházíme horu Koll (1518 m.n.m.), která je stále pokrytá sněhem. Už bych si dala oběd, ale nikde není vhodné místo. Jelikož nás čeká ještě jedno brodění, tak se domluvíme, že si dáme oběd, až přebrodíme. Řeka je tentokrát širší a také hlubší. První jdou kluci, a když vidím, kam jim voda sahá, tak se rozhodnu si sundat kalhoty, protože mi nejdou příliš vyhrnout jako Evě. Eva brodí v botách, protože je má stejně už celkem mokré. Já mám sice také boty mokré, ale ne tolik, abych v nich brodila. Nesvítí už sluníčko a já se bojím, že bych je pak rychle neusušila. Ale jinak je brodění v pohodě a přeběhneme to za chvilku. Za řekou odpočíváme a dáváme si konečně oběd a to už je kolem 14h.
Cesta dále pokračuje kolem jezera Kollsvatnet a za 3 km docházíme k chatě Litlos. Nezastavujeme se tu, pokračujeme dál. Už jsem celkem unavená, ale je potřeba ještě kus popojít. Za chatou nás čeká 200 m stoupání, do kterého se mi jde ztěžka, ale obloha se roztrhává a začíná zase svítit sluníčko. Obcházíme vrchol Holken (1420 m.n.m.) a za ním se nám otevírá nádherná platina. Pohled je to neskutečný a já jsem moc šťastná, že tu můžu být a tohle zažít. Stany se rozhodneme postavit hned u břehu jezera. Využíváme sluníčka a hned dáváme sušit boty i ponožky. Jelikož stanujeme hned u jezera, tak se vydáváme všichni trochu umýt. Já jsem už zpocená a tak se moc těším na koupel. Voda je extrémně ledová, protože do ní stále odtává sníh a led. Já se ale hecnu a vlezu tam úplně celá. Eva na mě jen nevěřícně kouká 😀 Je to pro tělo šok, ale když pak vylezu, usuším a obléknu se tak, se vyplaví endorfiny a je to senzační pocit. Po koupeli si děláme večeři, a hned jak zapadne sluníčko, usínáme.
Dneska jsme zvládli 17 km s celkovým převýšením 1180 m.