Vstali jsme trochu dřív než předchozí dny. Ráno je opět mlha a vysoká vzdušná vlhkost. Vyrážíme už v 8:30, ale k tomu přispívají i komáři, kteří nás neskutečně otravují už od rána. Člověk musí jít fakt rychle, jinak ho ti komáři sežerou. Postupně, jak se ale otepluje, tak jejich aktivita se snižuje a my můžeme odložit nepromokavé věci i moskytiéry. Cestička je hezká, vyšlapaná a ani brodit nemusíme, protože přes větší řeky jsou postavené mosty.
Dneska mě ta chůze nějak vyčerpává. Každou chvíli si musím dělat přestávky a po 7 km už potřebuji regulérní větší pauzu. Okolo 11 h zastavujeme u mostu přes řeku. Jsou zde krásné velké ploché kameny, na které můžeme rozložit naše mokré tarpy a vlhké stany. Dáváme si oběd a já si tentokrát vařím i polévku, abych se nějak dala do kupy. Odpočíváme tu zhruba hodinu a půl a mě se odtud vůbec nechce. Je tu nádherně. Zabalíme zase všechny naše věci do batohu a pokračujeme dál. Abychom stihli projít celou náhorní plošinu je potřeba denně ujít zhruba 18 km, což se nám už celkem daří. Oproti náročným prvním dnům, kdy náš postup byl velmi pomalý. Slunce je velmi úmorné. Předpověď slibovala příjemných 15 stupňů, ale my měříme i 27 a v postaveném tarpu i mnohem víc. Na tohle teplo jsme vůbec nebyli připraveni a my s Davidem jsme si nevzali ani opalovací krém L Pro 4 lidi máme jen jeden tuhý opalovací krém, který je Ládi. Mažeme si tedy jen obličeje a taky hřbety rukou, které jsou díky hůlkám neustále na slunci. Snažíme se také co nejvíce se zahalit, a když je možnost, tak si tričko a šátky či čepice máčíme ve vodě.
Cesta za řekou je hodně náročná. Mění v totální bažinu, kdy se cestička ztratí a my vůbec netušíme, kudy to projít. Navíc mužíci vás vedou přímo skrz tu bažinu. Snažíme se to nějak obcházet a zkoušet hůlkami, jak je to hluboké a jestli se člověk propadne nebo ne. Je to hlavně psychicky hodně náročné. Když to člověk projde a objeví se zase cestička tak je šťastný, ale za chvíli už zase čvachtá ve vodě a v bahně.
Kolem 17 h už nás zase začínají otravovat komáři. Nedá se v tom ani jít. Dnešní etapu tedy zakončujeme nadohled od chaty Lågaros. V tom komářím pekle nejde ani pořádně postavit stan. Je to fakt šílené. Rychle zalézáme do tarpu a musím říct, že jsem neskutečně šťastná, že máme náš dvouplášťový tarptent. Máme tu trochu problém s vodou. Ne že by tu nebyla, ale kolem nás jsou dost mokřady a tekoucí voda není úplně čistá. David se tedy vydává kousek zpět, kde tekl čistý potůček. Já se mezitím navléknu do nepromokavého oblečení, nasadím kapuci a moskytiéru a vylézám z úkrytu, abych uvařila večeři. Po večeři se bavíme tím, že odpinkáváme komáry, kteří nám sedí na moskytiéře stanu. Máme ji celou obsypanou a v tom neustálém bzučení se nedá spát. Beru si tedy špunty do uší a konečně usínám.
Dneska jsme ušli 18 km s celkovým převýšením 1030 m.