Včera jsme se domluvili, že vstaneme brzy, abychom stihli ještě ranní chlad, kdy komáři nejsou tak aktivní. Vstáváme tedy v 6h a vaříme si snídani. Ale než si stihneme všechno sbalit, tak jsou komáři už zase v plné síle. Rychle vyrážíme k chatě Lågaros, kam dorážíme zhruba za půl hodiny. Venku zrovna stojí chatař a tak se s ním dáváme do řeči. Ptáme se na předpověď počasí, protože mi jsme už pátý den bez signálu. Bohužel nám říká, že předpověď je stále stejná, tedy naprosté jasno a teploty vysoké. Sám je z toho dost překvapený, prý takové hle počasí tu snad ještě neměli.
Nezbývá než pokračovat dál. Je to opravdu úmorné. Slunce žhne, a když zpomalíme tempo, tak nás žerou komáři. Dneska mě to už opravdu hodně nebaví a je to dost náročné na psychiku. Teplota se zvýšila natolik, že komáři zmizeli. První větší pauzu si dáváme hned, jak vyšlápneme na nejvyšší bod dnešní etapy (1400 m.n.m), což je zhruba po 9 km. Tohle počasí má ale jednu výhodu, můžeme se každý den koupat. Kolem 13 h si děláme obědovou a koupací pauzu u ústí jezera Viuvatnet. Voda nás vždy probere, osvěží a i mentálně povzbudí. Koupání si hrozně užívám, i když je voda studená. Po obědě se zase halíme do našich hábitů a šlapeme dál.
Dneska to vůbec neodsýpá a jsme všichni totálně uvaření. Navíc zase čvatchtáme v bahně. To už je takový místní folklór. Scházíme k jezeru Hettefjorden. Místo je to tak krásné, že se rozhodneme, že už dál dneska nepůjdeme, i když je teprve 16h. Potřebujeme si trochu odpočinout. Stavíme tarpy a jdeme se znovu vykoupat do jezera. Skvěle se v něm plave a je to neskutečně osvěžující. Pak jen tak zevlíme, podíváme si a čekáme, až se ochladí. Ve stanu máme 33 stupňů. Po ochlazení tentokrát nepřichází komáři, ale drobné mušky, které sice nežerou, ale jsou hodně otravné. Abych uvařila večeři, tak se musím zase obléknout do protikomářího munduru.
Dneska jsme zvládli 18 km s celkovým převýšením 1200 m.