Jelikož jsme hodně sklesali a komáři zmizeli, tak si můžeme i přispat. Do konce treku nám zbývá nějakých 20 km. Ráno v klidu společně snídáme a užíváme si tohohle krásného místa. Celý den nás čeká stejně suprová široká cyklostezka jako včera. Vycházíme až v 8:30.
Cesta nám krásně odsýpá. Potkáváme spoustu kempujících Norů, kteří si udělali prodloužený víkend. V dáli už také pozorujeme monumentální horu Gaustatoppen (1882 m), která se tyčí nad městem Rjukan a je nejvyšším vrcholem kraje Vestfold a Telemark. To je náš cíl. Chceme dojít kousek nad město Rjukan, odkud nám jede zítra ráno autobus do Osla. Slunce dneska opět peče a tak si po 11 km dáváme naši již tradiční polední pauzu u řeky. Vytahujeme všechny naše věci a sušíme. Vaříme oběd a Eva si konečně vaří fancy kafíčko, na které se těší už od začátku treku 😉 Nechybí ani koupání.
Kolem cyklostezky se objevují chaty. Je jich tu spousta a jsou krásné. Norové jsou skuteční milovníci chataření. Také by se mi líbilo mít chatu na takovémhle krásném místě. Bohužel jak se blížíme k civilizaci, tak se objevují cedule se zákazem stanování. S tím jsme vůbec nepočítali. Navíc začínáme hodně klesat, a míst vhodných pro spaní je čím dál méně. V plánu bylo zakempit někde nad městem Rjukan a ráno to jen seběhnout dolů na autobus. Jsme také poměrně rychlí a tak docházíme až ke stanici lanovky s restaurací Gvepseborg panorama Café. Moc už jsem se těšila na normální jídlo, takže objednáváme hamburgery a mizí to v nás neskutečnou rychlostí. Využíváme také zásuvky a nabíjíme mobily a powerbanky, a konečně také chytáme mobilní signál. Snažím se najít v Rjukanu nějaký kemp nebo levné ubytování, ale bohužel se mi to nedaří. Ptáme se také obsluhy, jestli dole ve městě není nějaký kemp nebo jestli by nám nedal tip na levné přespání. Bohužel také o ničem moc neví, ale radí nám, že vídá lidi spát dole na parkovišti a že by nás neměl nikdo vyhodit. No moc se nám tato varianta nezamlouvá, ale nic jiného nám asi nezbývá.
Kolem 17:30 se vydáváme na cestu dolů, která má zhruba 4 km. Serpantiny jsou to nekonečné, ale je sranda, že v každé zatáčce je číslo, kolikátá je to zatáčka od parkoviště. Láďa už má absťák po lezení, a tak leze na každou skálu, kterou potkáme 😀 Docházíme na parkoviště ještě relativně brzy a tak si zatím sedáme na lavičky. Uvaříme si alespoň večeři. Když se začíná stmívat tak si rozbalíme naše ležení na konci parkoviště. Láďa s Evou přes sebe přetahují moskytiéru, ale my to riskem jen pod širákem. Bohužel hned jak zapadne sluníčko, tak se objeví komáři a začnou nás strašně otravovat. Jsme nuceni postavit tarp, ale v tom udusaném kamenném parkovišti to fakt nejde. Musíme použít velké kameny na ukotvení kolíků a nakonec se nám to nějak podaří, i když si kameny protrhneme podlážku. To ale nevadí, to půjde zalepit.
Dneska jsme ušli 20,5 km s celkovým převýšením 1170 m.