Celý týden před odletem byl dost hektický. Měla jsem nějaké zdravotní problémy a nakonec skončila na antibiotikách a ještě jsem zařizovala něco pro rodinu. Času příliš nebylo. Odlétali jsme v neděli v noci a mě tak v pátek ještě napadlo zkontrolovat podmínky vstupu na Island. Očkovaní lidé nemuseli do karantény a nemuseli ani podstupovat testy. Jenže situace na Islandu se začala zhoršovat a já jsem zjistila, že před třemi dny vydali nařízení, že všichni přilétající musí mít negativní antigenní či PCR test. No trochu nás to překvapilo, ale narychlo jsem nám ještě zarezervovala místa na testování na sobotu a pro jistotu jsme si nechali udělat oba PCR test. Příplatek za výsledek do 24h byl 300 Kč, což nebyl problém. Dobré test máme. Ještě jsme byli nakoupit nějaké jídlo, co jsme si chtěli vzít s sebou a v neděli jsme balili. Nějak jsme v tom všem zapomněli, že Island také vyžaduje vyplnění příjezdového formuláře. Vzpomněla jsem si na to až v buse na letiště. Takže jsme ještě v rychlosti v buse vyplňovali příjezdový formulář 😀 Jako musím uznat, že cestování před covidem bylo takové nějaké jednodušší.
Odbavení už proběhlo v pořádku a my skutečně odletěli do Keflavíku. Na letišti nám zkontrolovali příjezdový formulář a certifikát o očkování. Po pár minutách nám přišla smska s výjimkou z karantény 🙂 Autobusem jsme dojeli do Reykjavíku do kempu a ve 4h ráno, kdy někteří už vstávali, tak my teprve uléhali ke spánku. Po probuzení jsem začala googlit, kde je nejbližší obchod, kam si půjdeme koupit jídlo na celý den a snídani na zítra, ale hlavně plynovou kartuši na celý trek. Při tom jsem ale zjistila, že první pondělí v srpnu je na Islandu státní svátek a většina obchodů je zavřená 🙁 To bylo celkem hrůzné zjištění. Ptala jsem se tedy na recepci, a slečna nám doporučila Iceland, který by měl být otevřený, a kartuše prý mají na benzínových pumpách. Iceland byl skutečně otevřený a já si mohla koupit můj milovaný Isey skyr. I tu kartuši jsme sehnali na benzínce. V nejhorším případě bychom si vzali nějaké z kempu, lidé je tam nechávají různě plné, když odjíždějí a už pro ně nemají využití Hned vedle kempu je bazén. Do bazénů na Islandu jsem se zamilovala už před dvěma lety. Většinou jsou venkovní a parádně vyhřívané. Mají i termální bazénky s vodou až 44 stupňů. Odpoledne jsme vyrazili do bazénu, kde jsme se krásně nahřáli a odpočinuli si po dlouhé cestě. Večer, když jsme si v kempu v kuchyňce uvařili večeři, tak dorazil zájezd Francouzů, kteří si zaplatili absolvování treku s průvodcem s tím, že jim vždy odvezou věci na další chatu. Nemuseli mít s sebou prakticky nic kromě oblečení, protože v kempu vyfasovali už postavené stany, každý z nich dostal do ruky karimatku, spacák, ešesu, vařič i sušené jídlo 😀 Dost jsme se nad tím podivovali, ale radši jsme šli brzy spát, protože ráno nám odjížděl autobus už v 6:30. Stále nějak nemůžu uvěřit, že jsem skutečně tady a půjdeme oba ty treky. Myslela jsem si, že se sem už nikdy nevrátíme.
