Budík zvoní už v 5 ráno. Vstávat se mi nechce, ale musím, v 6:30 nám odjíždí autobus. Všechno zabalíme, v kuchyňce si uvařím čaj a posnídám můj milovaný Isey skyr a muffin. V 6:20 už sedíme v buse směr Skógar. Do kempu ve Skógaru dorazíme 9:30 s tím, že jsme měli ještě 30 min pauzu na občerstvení u benzínky v městečku Hella. V rychlosti přebalíme batohy, doplníme vodu, uděláme selfie se Skógafossem a vyrazíme na první trek, který se jmenuje Fimmvörðuháls. Je to jeden z nejpopulárnějších islandských turistických cest spojující Skógar a Þórsmörk. Název Fimmvörðuháls lze do češtiny přeložit jako Průsmyk pěti kamenných mužíků nebo Průsmyk pěti mohyl a označuje průsmyk mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull, který je v nadmořské výšce 1100 m.n.m.
Čeká nás dneska pořádné stoupání. Začínáme na úrovni moře a potřebujeme dojít až k první chatě na trase, která je téměř v 1000 m.n.m. Podél 60 metrového vodopádu Skógafoss vedou schody a při výšlapu se pořádně zahřeji. Počasí je vskutku islandské. Je pod mrakem, ale zatím neprší. Stoupáme podél řeky Skóga na níž jsou každou chvíli nádherné vodopády a kaňony. Cesta dál stoupá jen mírně, ale zato vytrvale. Musím říct, že je to fakt vyčerpávající. Počasí se začíná měnit a občas trochu sprchne, ale zatím nic hrozného. V místě, kde stezka klesá na úroveň řeky, nabíráme vodu. Je to poslední možnost nabrat vodu. Až do Þórsmörku není nikde možné vodu doplnit. Bereme a filtrujeme tedy celkem 7 l a to už je na váze batohu opravdu hodně znát.
Dále stoupáme a je to pro mě čím dál tím víc náročnější. Po 8 km docházíme k mostu, po kterém překračujeme řeku Skóga. Začíná padat mlha a mrholit. Vidět je jen na pár metrů před námi. Zastavujeme na svačinu, protože už mám fakt hlad. Schováme se před větrem za kameny, ale moc to stejně nefunguje. Během pauzy člověk rychle vymrzne. Proto se příliš nezdržujeme a pokračujeme dál. Tyhle 4 km mi přijdou úplně nekonečné. Konečně se z mlhy vynořuje obrys chaty (shelteru) Baldvinsskáli. Venku je skutečně nepěkné počasí, mlha a déšť, jsme zmrzlí a mokří, takže se s Davidem shodneme, že si dnešní noc zaplatíme na chatě, když to půjde. Pokud totiž chcete přespat na chatě, tak ji musíte mít zarezervovanou. Chatařka je ale moc milá a na moji otázku, zda je možné přespat uvnitř, mi odpovídá, že ano, ale pouze v kuchyni na zemi. To nám vůbec nevadí, hlavně když budeme v teple a v suchu. Chata se nachází téměř v 1000 m.n.m., není tu tekoucí voda a suchý záchod je venku. Je to tu ale velmi útulné. Chata je vybavena kuchyňkou s vařičem, jsou tu k dispozici matrace a topí se v ní plynem. I ten suchý záchod byl krásně čistý. Uvnitř je krásné teplo, dáváme si sušit veškeré mokré věci. Uvaříme si vodu na večeři, i když je ještě relativně brzy (cca 17h). Zbytek večera odpočíváme. David usnul v okamžiku, kdy dolehl na matraci, já ještě chvíli poslouchala podcast, ale netrvalo to dlouho a dala jsem si do uší špunty, zakryla si oči šátkem a usnula, i když v kuchyni ještě seděli ostatní nocležníci. Dnešní den byl překvapivě velmi náročný.
Ušli jsme „pouhých“ 12 km, ale s celkovým převýšením 1080 m.