Ráno nemusíme nikam spěchat, takže ani budík nemáme a spíme dosyta. V klidu si připravíme snídani a užíváme si krásného slunného dne a těch senzačních výhledů. Dneska nemáme vůbec nic v plánu, prostě jen být a odpočívat. Dopoledne se vydáváme na procházku k blízké řece. Hodně si povídáme a zase vidíme soba. I taková lehká procházka mě nějak vyčerpává a tak si po návratu uvaříme oběd a pak se jen válíme ve stanu a posloucháme podcasty. Je taky nutné využít posledního slunného dne a tak se skočím do blízkého potoka umýt. Voda je ledová, ale pocit je to senzační. Od zítra už má být zataženo. Hodně myslím na kluky. Kde už asi jsou? Zvládnou to dojít až nahoru? Vrátí se ještě dneska? Jsme totiž domluvení, že kdyby to bylo na ně příliš náročné, tak přespí na místě, odkud vycházeli a další den ráno dojdou za námi. Hodně doufám, že se kluci hecnou a zvládnout sestoupit až k nám. Odpoledne už hodně vyhlížím k horám, jestli je neuvidím sestupovat. Bohužel ne. Večer už se pomalu chystáme do spacáků. Ležíme ve stanu a posloucháme podcasty. Trochu už se smiřuji s tím, že kluci dnes asi nedorazí. Ale najednou slyším jejich hlasy 🙂 Hned vylézám ze stanu a mám strašnou radost, že dorazili.
Hned je vyzvídám, jaké to bylo a zda došli až na vrchol. Kluci jsou dost hotoví, ale jsou také rádi, že došli až k nám. Staví stan, vaří večeři a vyprávějí, jaké to bylo. Výstup byl prý celkem náročný, ale nahoře to byli krásné miniaturní velehory. Jsou nadšení. Měli krásné výhledy, ale když docházeli na vrchol, tak je zrovna zahalil mrak, takže vrcholová fotka už je v mraku 😀
My jsme s Davidem dneska nic neušli, ale kluci dali 17 km s celkovým převýšením 2415 m.