Budím se okolo 7h. Spalo se mi velmi dobře. Sluníčko už zase krásně svítí. Chystám venku snídani a mezitím se budí i kluci ve vedlejším stanu. Dáváme si v klidu snídani, nikam nespěcháme. Nocoviště opouštíme až kolem 9h. Šlapeme po krásném chodníčku a po 2 km docházíme k chatě Kebnekaise fjällstation. Je to skutečně luxusní hotel. Každou chvíli vidíme vrtulník, který přistává u chaty. Asi je to zásobování, lítá jich skutečně hodně. U chaty na lavičce si dáváme chvíli pauzu. Jdeme se také podívat dovnitř a využijeme jejich splachovací toalety a také doplníme vodu. Mají tu i kohoutek, z kterého teče vroucí voda, ale to my nevyužíváme.
Jdeme dál a vidíme spoustu stanů v menší či větší vzdálenosti od chaty. Před námi se otevírá naprosto překrásné široké údolí, kterým vede naše cesta. Překračujeme řeku Kittelbäcken po vysutém mostě a hned za řekou si dáváme pauzu na svačinu. Je zde další meditační místo a musím říct, že naprosto překrásné. Sedíme na vyvýšené skále a koukáme na údolí, kterým jsme právě přišli. Nádhera. Podzim tu již začal a vřesy jsou krásně červené a oranžové. Cestička se různě mění z kamenité cesty až po dřevěný chodníček. Občas jsou ale chodníčky před říčky nebo bažiny trochu poničené, ale vždy to jde projít suchou nohou. Před vstupem do širokého údolí zhruba kolem 13h si dáváme ještě obědovou pauzu.
Šlapeme dál a cesta stále stoupá. Jdeme údolím a z každé strany máme vrcholy přesahující 1500 m.n.m. Nejde se mi příliš dobře. Nějak mě to hodně unavuje a potřebuji každou chvíli pauzu, i přes to, že terén není příliš náročný. Příroda je krásná a já jsem vděčná, že tu můžu být, i když je to pro mě momentálně dost náročné. Zkouším si dát do uší sluchátka a poslouchat podcasty, které jsem si nastahovala ještě než jsme vyrazili. Trochu to pomáhá tím, že člověk zaměstná hlavu. Konečně přicházíme k chatě Singi Fjällstuga. Zde se trek Dag Hammarskjöldleden napojuje na oficiální trasu Kungsledenu. Není tu žádný mobilní signál, takže neznáme ani předpověď počasí. Naštěstí na všech chatách je vyvěšená předpověď počasí alespoň na den dopředu. Je 17h a před námi je ještě zhruba 6 km. Potřebujeme dojít na nocležiště pod Kebnekaise v nadmořské výšce 1020 m.n.m.
Já toho mám ale skutečně plné zuby. Jsem pomalá a vůbec mi to neodsýpá. Hodně mi to vrtá hlavou, ale docházím k názoru, že už tak daleko nedojdu a že i zítřejší výstup na Kebnekaise by bylo jen trápení. Domlouváme se tedy s Davidem, že dojdeme na bližší nocležiště v místě, kde se odděluje cesta na Kebnekaise od Kungsledenu. My tu zakempíme a kluci budou pokračovat na další nocoviště. Zítra budeme mít restday a kluci si vystoupí na Kebnekaise. Trochu mě to mrzí, že se nepodívám na nejvyšší horu Švédska, ale došla jsme k závěru, že nemá cenu se přepínat, že si to chci užívat a ne se jen honit za kilometry. S klukama se tedy rozdělujeme, protože oni jsou rychlejší a my svým pomalejším tempem šlapeme už jen 3 km. Potkáváme taky prvního soba 😉 Já jsem se na ně strašně těšila a už v Norsku jsem je všude vyhlížela, ale bohužel jsme žádného neviděli.
Docházíme na naprosto perfektní nocležiště hned u řeky, ale trochu dál od hlavní cesty. Vybíráme krásný rovný větší spot, aby se k nám zítra mohli kluci připojit a postavit si stan vedle nás. Je tu dokonce i lavička 🙂 Když večeříme, tak si všimneme, že kolem se začíná objevovat stádečko sobů. Jsou nádherní a já jen stojím a zírám na ně. Na tohle jsem se strašně moc těšila. Když zapadne sluníčko, tak si zalezeme do stanu do spacáků a pustíme si dějepisný podcast o první světové válce.
Dneska jsme ušli 19 km s celkovým převýšením 1015 m. Kluci zvládli 22 km s převýšením 1250 m.