Spalo se krásně, zima mi nebyla 🙂 Vstávali jsme brzy, ale to u nás není nic nového, jen Martin s Boďanem nám to dost bojkotovali. Rychle jsme zjistili, že máme každý odlišný denní režim 😀 Kluci si rádi ráno přispí, ale večer zase radši sedí a povídají. My jsme přesný opak. Ráno vstáváme brzy a taky chodíme brzy spát. Uvařili jsme čaj a připravili si kaši k snídani. Poprvé jsme vlastně vyzkoušeli systém ziplocků, kdy máte dehydratované jídlo připravené v ziplocku (sáčku) a stačí ho jen zalít vodou. Nemusíte tak nic dlouze vařit a hlavně ani umývat ešus, čímž šetříte vodou. Usušili jsme si spacáky (Dáda poprvé vyzkoušel svůj quilt) a tarp na svítícím sluníčku a jelikož ani po hodině nebyli kluci schopni odejít, tak jsme s Dádou vyrazili sami. Stejně jsme ještě museli filtrovat vodu a domluvili jsme se, že se sejdeme v Prášilech. Tam jsme si mezitím koupili sváču v obchůdku a kluci zasedli k pivečku. Pokochali jsme se taky místními bizony a pokračovali dál k Prášilskému jezeru. Ochladilo se a já se vůbec nemohla zahřát, měla jsem na sobě snad všechno oblečení, co jsem s sebou měla. Tento problém byl však rychle vyřešen nastupujícím kopcem k Prášilskému jezeru 😉
Stoupali jsme po červené turistické značce až k Prášilskému jezeru (1080 m.n.m.), kde jsme si dali oběd a na sluníčku, které vykouklo. Toho jsme využili a dosušili jsme si spacáky. Bylo tam krásně a moc se mi nechtělo pokračovat dál. Váhali jsme, zda stoupat až na Poledník (1315 m.n.m.). Byla by to pro nás menší zacházka, a když jsme se dozvěděli od turistů jdoucích v opačném směru, že občerstvení i rozhledna jsou zavřené, bylo rozhodnuto. Stoupali jsme tedy po červené turistické cyklostezce až pod Poledník, kde jsme se začali klesat podél Tmavého potoka. Ještě jednou jsme filtrovali vodu právě z tohoto potoka a dál pokračovali po asfaltové cestě až do modravského údolí. Došlo i na brodění 😉 V téhle části Šumavy byla hodně znát kůrovcová kalamita. Všude suché stromy a pohled na ně byl trochu smutný a depresivní.
Klesli jsme do údolí Roklanského potoka, který mě úplně okouzlil. Potok meandroval krajinou plnou mokřadů a luk. V okolí vzrostlé a zdravé smrky. Prostě nádherná horská scenérie. Jen ta nová asfaltová cyklostezka, po které jsme šli až do Modravy, mě totálně odrovnala nohy. Myslela jsem si, že těch posledních 6 km už nedojdu. Testovala jsem nové trekové ultralight boty Inov-8 Trail Talon 290. Jsou to lehké běžecké boty, které nemají příliš tlustou podrážku, a proto to byl pro moje chodidla trochu nezvyk.
Po příchodu na nouzové nocležiště jsme se snažili najít alespoň trochu rovný plácek bez kořenů, což zde bylo docela dost umění. Naštěstí jsme ten den přišli na nocležiště první, tak jsme si mohli ještě vybírat 🙂 Nocležiště je umístěno na břehu Roklanského potoka, takže jde zde možnost lehké očisty těla. Ale nejdřív jsme přefitrovali vodu a pak proběhla i koupel, která rozhodně nebyla teplá, ale co byste nedali za to se po dvou dnech šlapání trochu umýt 😀 Kluci vyrazili do místního pivovaru a my šli s Dádou hledat nějakou přijatelnou hospodu, kde jsme si chtěli dát večeři. Nakonec jsme našli pěknou a hlavně levnější hospůdku, kde výborně vařili. Já měla vývar a králíka se špenátem a bramborovým knedlíkem a David si dal smažený květák. Poté jsme se ještě připojili ke klukům v pivovaru a chvíli povídali. Spát jsme šli brzy, byla jsem pěkně uťapkaná. Celkově jsme ušli 22 km s celkovým převýšením 1134 m.