Noc byla jedním slovem mrazivá. Já jsem to zas až tak nepociťovala, ale Davidovi nebylo moc teplo. Měli jsme pěkně omrzlý tarp a chvíli trvalo, než se do údolí prodralo sluníčko. Vstávali jsme tudíž opět celkem brzy, respektive já bych ještě spala, ale jak byla Davidovi zima, tak se mě snažil vyhnat ze spacáku. Včera na nocležiště dorazil mladý kluk, tak kolem 30. Nejdřív jsem si myslela, že je to hrozný borec, protože měl celkem malý batoh a přišel až ze Železné Rudy. Když zjistil, že na Poledníku je nocležiště zavřené, tak pokračoval až na Modravu (37 km). Dal se s námi do řeči a vypadlo z něho, že vůbec netušil, jak nouzová nocležiště vypadají, že si myslel, že to budou horské chaty jako v Tatrách s krbem a barem 😀 Říkala jsem si, že jeho vybavení není nic moc, měl jen lehký letní spacák a celtu. Ráno když jsem se vzbudila, tak na svém místě nespal. Až později jsme zjistili, že celou noc pochodoval zabalený do spacáku. Byla mu taková zima, že nemohl ležet. Neměl ani žádné jídlo s sebou, popíjel jen džus z krabice, tak jsme mu začali říkat Džusík.
My jsme tedy vstali, uvařili si čaj a zalili kaši k snídani. Usušili spacáky i tarp a čekali, až vstanou kluci, nasnídají se a zabalí si. Nespěchali jsme, protože dneska nás čekal kratší odpočinkovější den. Šli jsme jen do dalšího nocležiště a to na Bučinu. Z Modravy jsme se vydali opět do kopce po červené turistické značce na Černou horu. Byla tam lavička, tak jsme si trochu odpočinuli a dali svačinku. Cestou jste potkali Džusíka, který byl hodně unavený a vyprávěl nám, jak celou noc prochodil. Prý si ve Strážném zamluvil penzion, aby už nezažil podobnou noc, jako byla tahle 😀 Na Černé hoře při pauze usnul. My jsme pokračovali dál až k prameni Vltavy. Zde jsme si dali dlouho pauzu a uvařili jsme si oběd. Prakticky nikdy nevaříme teplé obědy. Většinou si dáme nějaký sýr či pomazánku s knackebrotem či tortilou a doplníme to proteinovou či oříškovou tyčinkou. Ale nikam jsme nespěchali, tak jsme si uvařili. Nafiltrovali jsme si další vodu a po obědové pauze šlapali na Bučinu.
Bučina je nejvýše položená osada v České republice (1126 m.n.m.) a leží přímo na hranicích s Německem. Za totality tu vedla železná opona, která tu byla částečně zachována jako památník. Osada už dnes prakticky neexistuje, je zde pouze kaple sv.Michala a hotel Aplská vyhlídka, kde úžasně vaří. Dala jsem si hovězí vývar a lívance, které byly božské. Taky zde mají obrovské šachy, tak jsme sledovali pár matchů. Nocležiště bylo na nádherném místě s fantastickým výhledem do krajiny. Jen voda byla trochu dál, až u hotelu byla studánka. Celkově jsme tento den ušli 14 km s celkovým převýšením 600 m.
