Včera jsme se domluvili, že vstaneme brzy a půjdeme na Musalu jen na lehko, protože se stejnou cestou budeme i vracet. Budík zvoní v 6h a já jako první vylézám ze stanu. Když jsem ho otevřela, tak z něho odpadla ledová krusta. Asi byla v noci trochu zima. Výhledy jsou však krásné 🙂 Je nádherné pozorovat, jak sluníčko pomalu osvěcuje jednotlivé vrcholy. Martin dlouho protestuje a vůbec se mu nechce vstávat, prý v noci moc nespal, ale nakonec přeci jen vylézá. Ráno nám vždycky všechno hrozně dlouho trvá, takže vyrážíme až něco po 8h. Batohy necháváme schované na místě, kde jsme spali a bereme si s sebou jen malé botůžky s pitím, tyčkou a bundou.
Je přenádherný den, sluníčko svítí, žádné mraky a ani opar. Ideální počasí na výšlap na nejvyšší horu Balkánského poloostrova 😉 Od Musaly nás dělí další dva vrcholy Golyam Bliznak (2779 m.n.m.) a Malak Bliznak (2777 m.n.m.) a taky dvě sedla. Hlavně to před Musalou leží ve výšce 2630 m.n.m. a dělá z výšlapu celkem oříšek. Šlo se dobře. Bylo hodně znát, že jdeme bez batohů. Cestou jsme viděli na svazích stáda kamzíků. Proti nám chodilo hodně denních turistů, kteří pravděpodobně spali na chatě na Musale a pokračují na chatu Granchar. Závěrečné stoupání bylo opravdu výživné. Slunce pálilo už takhle brzy, ale hodně foukalo. Zase jsem v sobě našla skryté rezervy a nahoru jsem ,,vyběhla“ za 35 min (300 výškových metrů na 1 km). Martin to zvládnul za 40 min. Jen David zaostával a dlouho jsme na něj nahoře čekali. Bylo mu špatně. Asi mu neudělala dobře ta nadmořská výška v kombinaci s neustálím sluncem. Martin ani David nikdy nebyli výš 🙂 Nahoře jsme udělali fotky, pokochali se krásnými výhledy a po hodině šli zase dolů. Martinovi se povedla naprosto luxusní fotka nedalekého pohoří Pirin.
Při zpáteční cestě se Davidovi udělalo líp a zase jsem mu nestačila já, jaké nasadil tempo. Po čtyřech hodinách jsme se vrátili k batohům a pokračovali jsme k pramenu (cca 500m), kde jsme nabírali vodu i včera. Tam jsme si dali obědovou pauzu, dofiltrovali vodu a zvažovali, kam až dneska dojdeme. Necháváme to otevřené a domluvíme se, až přejdeme další vrchol (Yurushki Chal 2769 m.n.m), který musíme překonat. Jen se začínají trochu honit mraky, tak se bojíme, aby nepršelo. Stoupání je pozvolné a šlape se dobře, ale sestup je pekelně dlouhý a náročný. Moje kolena fakt trpí. Sestup je zakončen prodíráním se hodně vysokou klečí. Martin jde jako první a celkem nám utíká. Snažím se na něj dokřičet, ale chvíli trvá, než mě uslyší. Mám toho dneska už dost a tak jsme se nakonec domluvili, že sejdeme až k chtě Granchar (2200 m.n.m.). Říkáme si, že jednou si užijeme luxusu horské chaty a vyspíme se na postelích 😉
Ze sedla k chatě sestupujeme 25 min. Okolí chaty vypadá pěkně, a já si v duchu tajně přeji, aby byla i sprcha. Sundáváme batohy před chatou a jdeme dovnitř. Před námi si tam nějaká paní kupuje pití u starší paní. Ta vzápětí odchází, ale přichází mladší, zřejmě dcera, která mluví anglicky. Domlouvám s ní nocleh, který stojí 15 leva (cca 200 Kč) na osobu na noc. Vede nás do patra do pokoje a ukazuje nám, kde budeme spát. To co jsme viděli, předčilo veškeré představy. V pokoji stálo cca 8 drátěných paland s matracemi, které zažily snad první světovou válku. Šla jsem hledat záchod. Cedulky mě vedly ven za chatu, kde byla polorozbořená budka s dvěma tureckými záchody. Netekla tam voda, dveře se nedali zavřít a neskutečně to tam smrdělo. Když jsem se vrátila ke klukům, tak jsem jim říkala, ať tam ani nezkoušejí chodit. Bylo mi fakt na nic, těšila jsem se na trochu té civilizace, ale tohle bylo šílené! Od té chvíle co jsme ten pokoj viděli, tak jsme přemýšleli, jak těm ostatním říct, že jdeme spát do stanu. Když měl Martin poznámky o tom, aby nás hlavně něco z těch matrací a polštářů nesežralo, tak jsem to nevydržela a řekla jsem, že jdeme spát ven do stanu.
Našli jsme paní, u které jsem domlouvala nocleh a řekla jsem jí, že jsme se rozhodli pro stan. Ona na to řekla, že to je naše volba. Popravdě jsem nečekala, že by nám vrátila peníze. Za spaní ve stanu se platilo jen 3 leva (cca 40 Kč) na osobu a noc. Najít pěkný plácek byl trochu problém, protože tu bylo hodně mravenců, ale nakonec jsme našli. Stavíme stan, sušíme věci a vaříme čaj a jídlo. Skočila jsem se umýt pod venkovní kohoutek se studenou vodou. Tady jsem mohla použít i mycí prostředek, který máme sice biologicky odbouratelný, ale stejně se nesmí používat u zdrojů vody. Mohla jsem si umýt i vlasy 😉 To byl naprosto skvělý pocit! Přeprala jsem si i oblečení a nechala ho sušit na sluníčku. Udělali jsme si pěknou pohodičku, roztáhli jsme si karimatky před stan a jen tak odpočívali. Už jsem docela potřebovala trochu odpočinku. Ono to běhání po horách je dost náročné. K našemu překvapení za námi přišla paní domácí a vrátila nám rozdíl za nocleh. Tohle opravdu mile potěšilo.
Během odpoledne a večera k chatě dorazilo dost lidí a začínalo to tu žít. Vyhrávala hudba a dokonce i tančili. Naštěstí jsme měli stan trochu dál od chaty. Normálně chodíme spát kolem 21h, ale tady to opravdu nešlo. Vyhrávalo se opravdu dlouho. Já jsem si nakonec vzala špunty do uší a usnula.
Celkově jsme dneska ušli ze sedla Golyam Bliznak (2700 m.n.m.) přes Musalu až k chatě Granchar (2200 m.n.m.) 12 km s celkovým převýšením 2030 m.