Budíme se opět do krásného slunného dne. S hrůzou zjišťuji, že mám hodně nateklý spodní ret a dost mě pálí. David je na tom ještě hůř. Jsme spáleni od sluníčka. Přiznám se, že mazat si rty opalovacím krémem mě nenapadlo. No od teď už to dělat budu. Vaříme si snídani, sušíme stan a dobíráme vodu. Prý nás čeká suchý úsek, kde je těžké sehnat vodu. Vracíme se zpět do sedla a trvá nám to pouhých 25 min. Asi už jsme se rozešli a dorazila k nám i forma 😉 Což je moc fajn, protože se budeme celý den pohybovat okolo 2500 m.n.m.
Ze sedla stoupáme po cestičce, která je schovaná v kleči. První jde David a málem dostane infarkt, když zvedne hlavu a 2 m od něho se v kleči pasou koně. Konečně ti slibovaní koně, na které jsem se celou dobu těšila 🙂 Od této chvíle je už budeme potkávat po zbytek treku. Stoupáme na Kovach (2634 m.n.m.), odkud jsou nádherné výhledy. Dáváme pauzu, kocháme se, fotíme a svačíme trail mix.
Pokračujeme dál. Dneska jdeme nádhernými horskými pastvinami. Už to nejsou louky plné trávy, ale úžasné horské pláně. Suchá oblast se nekoná, je zde spousty pramínků a u jednoho zastavujeme na obědovou pauzu. David filtruje vodu a děláme si iontový nápoj, který mě vždy nakopne. Slunce praží o sto šest, tak se všichni snažíme mít dlouhé nohavice i rukávy a hlavně kšiltovky. Stromy tu nerostou, protože jsme už příliš vysoko, tak se není ani kam schovat. Stále si promazávám ret jelením lojem, antibakteriální mastičkou a opalovacím krémem. David nechce, prý se mu to zahojí i tak. Jeho volba 🙂 Pokračujeme krásnou zvlněnou krajinou. Vždy vystoupáme na kopec a pak mírně klesneme a znovu vystoupáme na kopec a opět klesneme.
Potkáváme poměrně dost lidí oproti předchozím dnům. Je to tím, že jsme se dostali na Rilskou magistrálu, kde se dá chodit od chaty k chatě. Potkáváme i několik Čechů 🙂 Značení cest je v skutku bulharské 😀 Už jsme si zvykli, že se nám značky občas ztratí a pak se zase objeví, ale že na mapě bude modrá a my ve skutečnosti půjdeme po červené, nás opravdu překvapilo. No hlavně, že tu nějaké značky jsou. Stále je cesta značena i tyčemi, takže se nelze ztratit.
Dneska vidíme i další koně a dokonce i stádo koz (možná hnědých ovcí, těžko říct), které jsou hnány bačou. Opravdu to tu žije. Stoupáme do sedla pod horu Kanarata (2691 m.n.m.), kterou obcházíme po velmi kamenité stezce, až dojdeme nad Ribná jezera. Po včerejších zkušenostech rozhodně nechceme spát na chatě, takže jsme se domluvili, že půjdeme až za jezera a zakempujeme někde, kde se nám to bude líbit. Sestup k jezerům je opravdu prudký, ale naštěstí je cestička pořádně klikatá, tak se jde dobře. Projdeme kolem jezer a pokračujeme po cestě, kterou pravděpodobně používají pastevci se svými kravami. Jdeme klečí po rozbahněné stezce a dokonce musíme i přelézat branku z klacků. Jsem už dosti skeptická k tomu, že najdeme nějaké pěkné místo na kempování. Nikde žádný plácek, stále jen cesta v kleči a já jsem už hodně unavená. Cca po hodině dojdeme na nádhernou pastvinu u potoka a hned je jasné, kde dneska budeme spát. Brodíme potok a hledáme plácek pro stan.
Hned využiji příležitosti se vykoupat v potoce, dokud ještě trochu svítí sluníčko. Očista musí být 😉 Voda mi nepřijde ani tak studená. Pak opět filtrujeme vodu a vaříme večeři. Už je znát, že máme zvýšený energetický výdej, protože mě ani Davidovi večeře nestačí a stále máme hlad. Martin si dělá bramborovou kaši s vepřovou konzervou a má toho hodně, tak ujídám ještě Martinovi. V tu dobu už sedíme ve stanu, protože na nás útočí tisíce komárů. Nedá se venku být ani chviličku. Jsme všichni pěkně poštípaní a všude to kolem nás bzučí.
Následuje válečná porada, kam vyrazíme další den. Když bychom šli do rilského Monastyru, tak bychom šíleně sklesli na 1150 m.n.m. a museli to opět nastoupat. Jenže po bližším prozkoumání mapy zjišťujeme, že když budeme pokračovat nahoru na hřeben, tak nás klesání a stoupání také nemine. Takže se rozhodujeme, že zítra dojdeme do Rilského Monastyru, který je zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Usínám brzy, dneska byl pro mě náročný den. I když se šlo celý den krásně a cesta odsýpala, tak máme v nohách 18 km s celkovým převýšením 1590m.