Vstáváme opět do slunného dne. Vaříme snídani a sušíme spacáky. I ráno nás tu trochu otravují komáři, ale v mnohem menším množství než večer. Dnes nás čeká pouze cesta z kopce. Musíme sestoupit z 2160 m.n.m. do 1140 m.n.m. Sestup zahajujeme po cestě, která sice nebyla na papírové mapě zakreslena, ale na mobilních mapách ji máme a včera jsme tu viděli procházet nějaké lidi. Je to zkratka, abychom se nemuseli vracet 1,5 km k Ribným jezerům. Cesta má stejný charakter jako včera večer, tedy úzká cestička skrz kleč. Zkratka se vyplatila a po 1,5 km se napojujeme na šotolinovou cestu, která vede od Ribných jezer k Rilskému Monastyru.
Klesání nás dneska čeká dlouhé (16 km), ale je pozvolné. Jelikož sestupujeme údolím, tak nemáme žádné výhledy a cesta je dost nudná. Občas potkáme nějakou tu lavičku, tak si dáme pauzu. Já totiž miluju lavičky 😀 vždycky když nějakou vidím, tak se chci na chvíli zastavit a odpočinout si 😀 Po kamenné cestě dojdeme k místu zvané Kirilova Polyana. Začíná to tu vypadat jako civilizace. Jsou tu chaty a restaurace. Dáváme si přestávku a doplňujeme vodu z místního pramene. Kamenná cesta zde končí a dál pokračujeme po asfaltce 🙁 Vyrážíme dál a já po cca 200 m zjišťuji, že jsem si u pramene zapomněla hůlky. Rychle se vracím, protože takhle ztráta by mě hodně bolela (a nemyslím tím jen má kolena).
Je to tady asi velmi populární místo na kempování. Podél cesty jsou plácky, kde kempují celé rodinné klany, grilují a vyhrávají šílenou hudbu a hlavně děsně na hlas a to všechno hned u cedulí, které zakazují kempování a rozdělávání ohně… Sestup je opravdu úmorný. Začala mě táhnout lýtka a asfalt mi dost odrovnal chodidla. Po 6h docházíme do našeho dnešního cíle, do Rilského Monastyru. Těším se na jídlo 😉 a tak zalézáme do restaurace. Na zahrádce mají bohužel plno, tak musíme dovnitř. Jídelní lístky nám donesli celkem brzy, ale pak jsme čekali pěkně dlouho, než si přišli pro objednávku. Celkem se tu dá domluvit anglicky, tak jsem ráda, že nejsem odkázána na ruce a nohy. Já si objednávám vepřové na žampionech s pečenými bramborami a sýrem, David si dal šopák, omeletu a také brambory se sýrem a Martin se rozhodl pro kotletu s bramborem. Při čekání na jídlo jsem šla volat mamce a podat o sobě zprávu, protože jsem téměř po celou dobu, co jsme šli, neměla mobilní signál. Když jsem se vrátila ke stolu, tak jsem byla překvapená, že jsme měli na stole pstruha. Vylučovací metodou jsme zjistili, že měl být pro Davida, ale jako vegetarián si rybu fakt nedá. Tak jsem sebrala talíř a šla ho reklamovat. Chvíli jsem se s nimi dohadovala, ale nakonec si rybu vzali zpět. Přiznám se, že mi jídlo moc nechutnalo, ale bylo to jídlo 😉
Po jídle jsme si šli prohlédnout Monastyr. Vstup je zadarmo, jen tam člověk nesmí s odhalenými koleny a rameny. Je to nádherné místo a jsem strašně ráda, že jsme se rozhodli ho navštívit. Prohlídkou jsme strávili hodinu. Je to největší klášter pravoslavné církve v Bulharsku a rozkládá se na ploše 8800m². Byl založen v 10. století Sv. Ivanem Rilským, který jako poustevník žil v pohoří Rila a později byl kanonizován. Klášter vznikl u jeskyně, kde žil a hrál důležitou roli v duchovním a společenském životě středověkého Bulharska. Ve 14. století byl klášter zničen lavinou a v 19. století vyhořel. Zachovala se pouze kamenná věž, která stojí uprostřed nádvoří. Následně byl klášter znovuvybudován v letech 1834 až 1862 do podoby, která se zachovala dodnes. Klášter stále obývají mniši a provozují tu dokonce i ubytování. My se však půjdeme ubytovat do kempu a doufám, že bude lepší než bulharské horské chaty.
Cestou do kempu se stavujeme ještě v druhé restauraci. Martin ochutná místní pivo a já neodolám čokoládovému dortíku. Kemp vypadá pěkně, krásně střižená travička, čisté (i když turecké) záchody, ale hlavně teplá sprcha! Ubytováváme se a hned jdu do sprchy. Je to slast a vůbec se mi z teplé vody nechce vylézat 😉 Přepírám ještě prádlo a jdeme vařit večeři. Je krásný teplý večer s hvězdami a tak sedíme s Martinem dlouho do noci s lahví vína a řešíme nesmrtelnost brouka. Dáda byl unavený, tak šel spát.
Dneska jsme ušli 16 km s celkovým převýšením 1110 m. Ale bojím se zítřka, čeká nás opravdu náročné stoupání. No uvidíme, jak to půjde.