Odvoz nám jede v 8:30, a proto vstáváme celkem brzy, abychom se v klidu nasnídali a všechno si stihli zabalit. Martinovi se nechce vylézat z postele. Šel spát pozdě a bojím se, že je trochu naštvaný, že musí vstávat, a že jsme ten odvoz domluvili. Abych si ho trochu usmířila, tak mu vařím čaj. V půl deváté jsme všichni připraveni a nastupujeme do auta. Veze nás manžel paní domácí a já sedím vpředu, abych si s ním mohla povídat. Říká nám, že Sapareva Banya je lázeňské město s termálními prameny. Vyptávám se ho na to, kde s ženou pracují a jak se naučili tak dobře anglicky. Několik let prý žili v Chicagu, ale že se pak vrátili a založili si hotel. Paní je učitelka a on má autoservis. Hodně Bulharů opouští svoji rodnou zem a jdou za lepším do zahraničí. Mají nejmenší platy v Evropě a jejich životní úroveň je na evropská měřítka nízká, proto odcházejí na západ.
Cesta trvá asi půl hodinky. Vysazuje nás u autobusového nádraží, které sdílí nádražní budovu s vlakovým nádražím. Panu domácímu velmi poděkujeme a jdeme si koupit jízdenky na vlak. Paní pokladní moc anglicky neumí, ale jízdenky se mi povede koupit a dokonce nám napíše na jízdenku čas odjezdu vlaku. Jízdenky jsou velmi levné. Stáli pouze 4 leva na osobu. Máme ještě asi 1,5h času a tak si jdeme nakoupit nějaké jídlo do Kauflandu, který je hned vedle nádraží. S čerstvým jídlem si sedneme na peron a svačíme. Vlak přijíždí a tak se zvedáme, že nastoupíme, ale kolem nás projde průvodčí a říká nám: ,,Sofie – autobus“. My na to, že ne, že sice jedeme do Sofie, ale vlakem a on odpoví, že ne, že Sofie – autobus. Tak pochopíme, že je výluka. Před nádražní budovou čekají 2 autobusy a ještě 3x se ujišťuji, že jede do Sofie. Autobus je dokonce klimatizovaný, tak se jede dobře. Cesta trvá asi 50 min. Dojeli jsme na malé nádraží, kde všichni vystupují a tak vystupujeme i my a čekáme na vlak. Přijede pěkná elektrická souprava, která je také klimatizovaná, takže cestujeme na úrovni 21. století. V Sofii projíždíme chudinskou čtvrtí/slamem a musím říct, že je to opravdu silný zážitek.
Na hlavní nádraží přijíždíme asi ve 13h a přesouváme se do hotelu, v kterém jsme bydleli, když jsme do Sofie přiletěli. V hotelu jsme ale příliš brzy, takže náš pokoj ještě není připraven. Nevadí, zatím počkáme v hotelové restauraci. Obsluha je tu opět naprosto příšerná. Nikdo si nám nevšímá, ani když chceme zaplatit. Prostě zvláštní bulharský způsob. Nevydržím to, nechávám kluky v restauraci a vyrážím na nákup do drogerie. Když se vrátím, tak kluci sedí na recepci a říkají, že v restauraci nechali zpropitné, protože tak dlouho si nikdo nešel pro krabičku s penězi, že to nevydrželi a odešli. Mezitím je náš pokoj připraven, i když nemají ten, který jsme chtěli, ale to nám nevadí. Vana tu je 😉 Hned se jdu naložit do teplé vany a trochu ze sebe udělat dámu 😉 Dáda zatím odpočívá a Martin vyráží do města.
Po očistě se vydáváme do víru velkoměsta i my. Dáváme si sraz s Martinem u katedrály svatého Alexandra Něvského. Je to největší katedrála v Sofii a slouží jako hlavní svatyně patriarchy bulharské pravoslavné církve a jako jeho sídlo. Vevnitř je nádherná, plná barev a je obrovská. Sice není tak barevná jako kaple v Rilském Monastyru, ale i tak to na nás velmi působí. Po prohlídce jdeme do města koupit nějaké suvenýry a navečeřet se. Kupuji krémy s růžovou vodou, jakožto typický bulharský výrobek. Na večeři zaplouváme do jedné restaurace na hlavní nákupní třídě. Zde se bez problému domluvíme anglicky. Já s Martinem si dáváme burger a David pizzu. Jídlo bylo opravdu skvělé. Nacpaní a unavení jdeme zpět na hotel. Martin jde ještě procházet město, ale my s Davidem jdeme spát. Ráno musíme brzy vstávat, protože nám letí brzy letadlo.