Na přechod Malé Fatry jsme se chystali už dlouho. Naši kamarádi se o něj pokusili několikrát v zimě, ale to mě nelákalo. Tak jsme si řekli, že to dáme v létě, tentokrát na lehko s přespáním na chatě a přeběhneme to za 2 dny. Do Strečna Nezbudské Lúčky jsme přijeli vlakem už ve středu večer a přespali v pěkném rodinném penzionu.






Ráno krásně svítilo sluníčko a my jsme brzy vyrazili, protože nás čekal náročný den. Cesta je celá značená červenou turistickou značkou a dokonce je totožná s částí evropské dálkové trasy E3. Hned na začátku bylo prudké stoupání. Zastavili jsme se u zříceniny Starého hradu, který jsme si pořádně prolezli a přečetli něco k historii. Byl odtud krásný výhled na údolí řeky Váh a hlavně na zříceninu hradu Strečno. Dále jsme pokračovali zase do kopce až k chatě pod Suchým. Vrchol Suchý se nejmenuje Suchý jen tak. Opravdu je zde velmi málo vody a chata s tím celkem bojuje. Nicméně před chatou byl pramínek, kde jsme si mohli nabrat vodu. Dali jsme si také svačinku v podobně česnečky a chlebu s brynzovou pomazánkou. Výstup na Suchý byl opravdu náročný. Hodně prudké stoupání a já toho měla celkem dost. Vrchol leží v nadmořské výšce 1468 m.n.m. a my jsme vycházeli z 355 m.n.m. Ale výhledy stály za to.








Dále cesta pokračovala po hřebeni a tento úsek až k sedlu Priehyb byl technicky poměrně náročný. Místy bych řekla, že i takový dvojkový lezecký terén. Nicméně, my horolezci jsme to zvládli bez problémů a v sedle Priehyb jsme si dali oběd. Na Malý Kriváň (1671 m.n.m.) to bylo kupodivu zase do kopce 😉 a na vrcholu jsme si dali kratší pauzu a zapsali jsme se do vrcholové knížky. Bylo to náročné, tak jsme každou chvíli odpočívali. Z Malého Kriváně jsme trochu sklesali a to už se začala ozývat moje kolena. V sedle jsme narazili na pramínek a opět jsme si nabrali vodu. Následoval výstup na nejvyšší vrchol Malé Fatry a to Velký Kriváň (1709 m.n.m.). Cestou jsme museli ještě zdolat vrchol Pekelníka, kde jsme se ani nezastavili a pokračovali dál. Z Velkého Kriváně následoval sestup k chatě pod Chlebom. Kolínka už bolela hodně, ale cesta naštěstí nebyla příliš prudká, takže na chatu jsem došla, i když jsem toho měla už celkem dost plné zuby.




Na chatě jsme se ubytovali v pokoji a dali jsme si k večeři halušky s brynzou. Já jsem tentokrát byla za dámičku a i za sprchu jsem si zaplatila 😉 Spát jsme šli poměrně brzy, byl to náročný den plný prudkého stoupání. Celkově jsme ušli 19 km s celkovým převýšením 2740m.