Ráno vstáváme s otvíračkou baru a hned si necháme udělat snídani. Dali jsme si míchaná vajíčka a čaj. Vycházíme brzy, protože nás lehce tlačí čas a potřebujeme stihnout autobus v 17h ze Zázrivé. Nikdo na chatě ještě není vzhůru.
Začínáme stoupáním do Sedla za Hromovým. Venku je nádherně, svítí sluníčko a v údolí se válejí mraky. Pak jdeme chvíli po hřebeni až na Poludňový Grúň. Jde se krásně, žádné prudké stoupání ani klesání. Zaslechneme opravdu divné zvuky. V první chvíli se lekneme, že je to medvěd, protože to opravdu zní jako řvoucí medvěd. Ale zachováme klid a zhodnotíme situaci. Pořádně se rozhlédnu do údolí, až objevím statného jelena v říji, který troubí jak na lesy 🙂 Roznáší se to pravdu hodně daleko.
Po celou cestu máme neskutečné výhledy na druhou polovinu Malé Fatry s obrovským Stohem i majestátním Velkým Rozsutcem. Jenže moje kolena se začínají ozývat poměrně dost a mě začíná být pomalu jasné, že to asi fyzicky nezvládnu. Domluvíme se, že stoupat na Stoh nebudeme, obejdeme ho po úbočí. Cesta je hodně bahnitá a místy to dost klouže. Také se začínají honit mraky a vypadá to, že bude pršet. Dojdeme do Medziholie (sedlo mezi Stohem a Velkým Rozsutcem). Dáme si pauzu na svačinu a zhodnotíme situaci. Mě kolena bolí už opravdu hodně, i přes to, že mám ortézy. Na Velký Rozsutec je cesta opravdu prudká a věřím, že i dost náročná. Nahoru bych to dala, ale hodně se bojím, že dolu už ne. Navíc nás tlačí ten čas a začíná se kazit počasí. Někdy je hrdinství to i vzdát. Vzhledem k těmto všem okolnostem jsme se rozhodli, že na Velký Rozsutec nepůjdeme a sejdeme to dolů do Štefanové, odkud nám jede autobus do Žiliny.
Velký Rozsutec je opravdu obrovský a majestátní vrchol. Vzbuzoval respekt. Musím se přiznat, že jsem ráda, že jsem se na něj nemusela zrovna sápat. Po zelené turistické značce jsme tedy sešli to Štefanové. I tenhle sestup byl pro mě dost náročný, každý krok už mě bolel. Ale došla jsem. Nejdřív jsme se zašli podívat, v kolik nám jede autobus a pak jsme zalezli do hospůdky na polévku. Autobus nás odvezl do Žiliny, kde jsme nasedli na vlak do Pardubic. Krásně to všechno vyšlo 🙂 Na přestup jsme měli jen 5 minut. Kolena nás bolela hodně ještě týden po tom. Je pravda, že jsme jim dali dost zabrat na Rile a teď hned na Malé Fatře. Ale jsem moc ráda, že jsme se vydali a prošli si větší část tohoto nádherného pohoří. A to že jsme to nedošli, jak jsme si naplánovali, mi nevadí. Ono je někdy opravdu lepší zvážit podmínky a přizpůsobit se aktuální situaci. Alespoň máme důvod se tam vrátit a výlez si na Velký Rozsutec, který je opravdu impozantní.
Celkově jsme za dnešní den ušli 11 km s celkovým převýšením 1580m.