Noc pro mě byla hodně krušná a skoro jsem se nevyspala. Večer jsem vůbec nemohla usnout. Vůbec se mi nelíbilo místo, kde jsme spali a já pořád slyšela divné zvuky. Navíc, když už jsem usnula, tak se mi zdály šílené noční můry, třeba o tom, jak mě něco tahá za spacák z tarpu a já vůbec nemůžu křičet. Tarp jsme neměli na rovině a já pořád sjížděla ke straně za nohami, takže to k tomu asi také přispělo. Nad ránem začalo pršet a já od 4h už nemohla vůbec usnout. Vstali jsme nakonec až kolem 6:30. Snídani jsme si uvařili v tarpu, protože jsme nechtěli být celý mokří. Když jsme balili věci, tak jsem na svém polštáři a karimatce našla 3 klíšťata. Naštěstí na sobě jsem neměla žádné.
Klukům se podle předpokladu vstávat vůbec nechtělo. Jenže nám už začínala být zima, tak jsme se sbalili a vyrazili jsme kolem 8h napřed s tím, že na ně někde pod přístřeškem počkáme. Pokračovali jsme po červené turistické značce po štěrkové cestě. Byla jsem ráda, že jdeme po takové cestě, protože kdybychom šli v dešti po lesní stezce, tak by se mi neustále máčeli boty a já si je nestíhala ohřívat. Takhle jsem si boty sice namočila, když jsme se z našeho spacího místa vraceli na cestu, ale brzy jsem si je zahřála a šlapalo se pěkně i v dešti. Po 4 km jsme se napojili na modrou značku a cesta se změnila v asfalt. Došli jsme až do vesničky Bebek, kde měl být motorest. Kupředu mě hnala vidina teplého jídla. Jenže když jsme k němu došli, tak jsme zjistili, že motorest už nějaký ten pátek nefunguje. Zalezli jsme si do zrekonstruované autobusové zastávky s tím, že tady na kluky počkáme. Vytáhli jsme si vařič a uvařili polévku a teplý čaj. Čekali jsme na ně asi hodinu. To už mi zase začínala být zima, tak jsem je netrpělivě vyhlížela. Společně jsme pak pokračovali do další osady Visalaje.
Tam jsme zalezli do hotelové restaurace, kde se krásně topilo 🙂 sundala jsme si všechny mokré věci a hned je dala sušit, včetně bot. Na zahřátí jsem si dala hovězí vývar a úžasné borůvkové knedlíky. Začali jsme diskutovat co dál. Jestli pokračovat a dojít až za Lysou horu (nejvyšší vrchol Beskyd s nadmořskou výškou 1323 m) a tam někde přespat nebo si udělat trochu luxus a přespat na Lysé hoře na chatě. Venku stále pršelo a byla celkem zima. Vygooglili jsme, že na Lysé hoře lze přespat v turistické ubytovně za 450kč na osobu. Boďan měl ještě zvrhlé nápady jít na autobus, ale to jsme mu zamítli 😀 Plán byl tedy jasný, dojít dneska ještě 8 km s 600 výškovými metry na Lysou horu a doufat, že budou mít místo na chatě.
Z teploučké restaurace a s usušenými věcmi se do deště a zimy vylézalo opravdu špatně. Napojili jsme se na červenou turistickou značku, která vedla až na vrchol Lysé hory. Martin s Boďanem byli rychlejší a za chvilku nám utekli z dohledu. Stoupání bylo solidní. Místy opravdu prudké a cesta začala být nekonečná. Šlapala jsem, co to šlo, ale vrchol stále v nedohlednu. Zůstávala jsem optimistická a doufala, že nahoře na mě čeká teplá postel 🙂 Jindy bych byla už pěkně protivná z toho počasí, ale tentokrát vůbec. Všechno je jen o stavu mysli. Stále pršelo a navíc bylo hnusné šero a sychravo. Těsně před vrcholem jsme potkali Martina, který nám šel naproti. Měl dobrou zprávu, že pokojíček máme a je v něm hodně teplo. Tak se mi hodně ulevilo.
Hned po příchodu jsme dali sušit všechny věci a šli navštívit místní restauraci. Jídla jsme v batohu měli dost, tak jsme si dali jen borůvkový koláč a místní pálenku. Dneska jsem byla dosti utahaná, a proto jsme šli s Dádou celkem brzy zpátky na pokoj. Udělali jsme si bramborovou kaši s párkem a pak byla zasloužená sprcha 😉 Kluci přišli kolem 21h lehce společensky unavení a byla fakt sranda, když se Martin snažil ,,uvařit“ bramborovou kaši 😀 Kaše byla spíš všude po zemi než v ešáku.
Byl to zasloužený odpočinek v posteli po celodenním šlapáním v dešti. Celkem jsme ušli 20,5 km s celkovým převýšením 1300 m. Jednu výhodu ale tohle počasí přeci jen má. Za celý den jsme prakticky nikoho nepotkali.