Překvapuje mě, že je Martin vzhůru dřív než já. Z vyhřátého pelíšku se nám vůbec nechce, ale vstáváme. Boďan ještě chvíli protestuje, ale nakonec mu nic jiného nezbyde. Doufala jsem, že se ráno počasí umoudří a budeme mít krásné výhledy. No počasí se neumoudřilo a zůstalo úplně stejně sychravé jako včera. Nicméně už neprší, což je fajn. Vyrážíme kolem 8:30. Nejdříve nutná foto dokumentace, že jsme dosáhli vrcholu Lysé hory a pak jsme si přečetli něco málo o počasí na Lysé hoře z informačních tabulí. Zjistili jsme, že takovéto počasí je zde úplně normální. Mlha se zde vyskytuje 269 dní v roce.
Naše putování pokračovalo po červené turistické značce. Cestou jsme potkávali hodně lidí vproti směru. Vypadalo to, že je zde nějaký závod nebo společný výšlap na Lysou horu. Pak jsme se napojili na modrou a došli až do městečka Ostravice, kde byl náš dnešní první cíl. Je zde Beskydský pivovárek, který jsme samozřejmě nemohli minout 😉 Kromě pivečka a skvělé švestkové limonády jsme zde i poobědvali. David si dal vegetariánský eintopf, který byl skvělý. Já s Boďanem jsme měli moravského vrabce a Martin si dal nějaký vepřový steak. Ten jediný byl dost nespokojený, protože měl malou porci. Ale jinak jsme si pochutnali. Víte jak, hlavně že to bylo teplé a nemusela jsem to vařit já 😀
Před dalším pokračování v cestě jsme se museli pořádně posilnit, protože to co jsme teď sklesali jsme museli opět vystoupat na horu Smrk (1267 m.n.m.). Na vrchol vede cesta po červené turistické značce, která je dlouhá téměř 8 km s 800 výškovými metry. Fakt docela náročné stoupání. Cestou jsme překračovali potok. Brodění nebylo nutné, dalo se v klidu přejít přes kameny, ale záleželo na šikovnosti. V opačném směru šly dvě slečny, které překročit potok po kamenech vůbec nezvládly, a tak ho od půlky pěkně přebrodily i pohorách 😉 Při stoupání jsem zase chytla svoji formu a hnala se do kopce o sto šest, že mi kluci nestačili. Šlo se mi dobře a tak jsem měla trochu zvrhlé nápady. Zhruba v půlce kopce se od značené cesty oddělovala lesní cestička, která vedla přímo na vrchol. Prý je to snad nejprudší běžně používaný turistický chodník v Beskydech. Na kilometru se nastoupá okolo 400 výškových metrů. Nejlepší čas je cca 17 minut. S Davidem jsme se tedy do toho pustili. Zabrali jsme a první půlku celkem vyběhli, ale výstup to byl fakt náročný. Druhá půlka už byla horší. Síly docházeli a stoupání stále stejně šíleně prudké. Navíc zde ještě ležel místy sníh, který se mísil s bahnem. Když začalo pěkně foukat, a z dálky se začaly ozývat hromy, tak jsem si začala nadávat, že jsem měla zase super nápad. Zase se škrábeme na vrchol kopce a honí nás u toho bouřka… Ach jo. Začalo i trochu pršet, ale vypadalo to, že bouřka půjde jinudy. Na vrchol jsme nakonec dorazili po zhruba 40 minutách. Kluci zatím nikde. Ti šli po značené cestě, která měla 3,3 km. My jsme si s Davidem dali svačinku pod stromem a trochu odpočívali, než přijdou kluci. Musím říct, že stoupání to bylo fakt náročné, ale měla jsem ze sebe radost, že jsem to zvládla.
Kluci dorazili zhruba po 20 minutách, dali si chvilku přestávku a pak jsme pokračovali dál. Na vrcholu Smrku je nádherná přírodní rezervace, kde se zachovaly zbytky přirozeného lesa se vzácným horským ekotypem původního smrku. Užívaji jsme si ten ,,prales“. Jenže než jsme stihli sestoupit, tak se přihnala ona bouřka. Zvedl se vítr a spustil se liják. Trochu jsme přidali do kroku, abychom rychleji sestoupili. U chaty Hubertky byl pramen, kde jsme doplnili vodu. Pršelo stále víc a víc a chvíli jsme zvažovali, zda tu nezakempit. Ale nakonec nám to nepřišlo úplně rozumné a tak jsme pokračovali dál. S Davidem jsme si ještě přes naše membránové bundy natáhli obyčejnou igelitovou pláštěnku, která nás dokázala udržet déle v suchu. Včera sice pršelo celý den, ale byl to takový jemný deštík, dneska opravdu lilo. Bouřka se přehnala a vysvitlo zase sluníčko. Dokonce i duhu jsme viděli. Přemýšleli jsme, kde dneska zakempíme, a jelikož už cestou nebyla moc voda, tak jsme se snažili dojít až na Bařiny, kde byla značená studánka. Sestupovali jsme dále po modré a už bylo vidět, jak jsme všichni utahaní. Zabrali jsme a těch posledních 4,5km došli, i když se zdály býti nekonečné. Prošli jsme kolem chaty Martiňák, a pokračovali ještě kus za chatu, kde jsme si na mýtince v lese našli rovný plácek pro naše stany.
Dneska to bylo opravdu dlouhé a hodně jsme si mákli. Ale šlo se mi dobře, i když jsem byla už utahaná, tak jsem žádnou extra krizi neměla. Jen mě začala táhnout lýtka. David uvařil večeři a Martin se mi snažil ta lýtka rozmasírovat (má pořádnou praxi z fotbalu). No měla jsem pořádný luxus, jak se o mě kluci starali 🙂 Usnula jsem velmi rychle, protože jsme dneska ušli celkem 22 km (Martin s Boďanem 25 km) s celkovým převýšením 2720 m.