V noci bylo hodně teplo. Mám nový spacák s komfortem -6°C a celou noc jsem ho měla rozepnutý. Je krásné ráno, ale bohužel už teď je dost horko. Jako každé ráno venku v přírodě vaříme čaj, bez kterého prostě nefunguji, a děláme k snídani kaši. Hned ráno nás čeká výšlap s převýšením 300m k Bludným skalám (850 m). Procházíme Machovskou Lhotou a začínáme stoupat, jenže cesta nám hází klacky pod nohy v podobě maliníků, které lemují cestu, a jsou totálně obsypané malinami. Takže se musíme zastavit a pochutnat si na nich 🙂 Stoupání je nepříjemné. Je vedro a můj slon ze zad stále ještě neslezl. Cestou narážíme na skalní bouldery, a jelikož jsou hodně omágované, tak se tu určitě hodně leze 🙂 Já nemám sílu si něco zkoušet, ale když David vidí lezitelnou skálu, tak ho nic nezastaví 😀 Na státní hranici se zastavíme a dáváme pauzu na svačinu. Je zde plno borůvek a těm já prostě neodolám a tak si jich trochu nasbírám do Nalgene. Stejnou cestou se budeme i vracet, tak si zde schováváme batohy a posledních pár výškových metrů jdeme bez zátěže.
Máme štěstí, že jsme dorazili ještě před 9h, kdy na Bludné skály začnou najíždět autobusy plné Poláků. Kupujeme si vstupenku a jdeme si projít skalní město. Je to tu opravdu nádherné a za ten krpál to určitě stálo. Skalní věžičky nejsou příliš vysoké, ale mají tvar typického hříbku. Cesta mezi nimi tvoří labyrint a občas je to hodně těsné. Bludné skály měly dříve status samostatné přírodní rezervace, který byl zrušen po začlenění tohoto chráněného území do Národního parku Stolové hory. Když se vracíme na cestu, odkud jsme přišli, tak proti nám už proudí davy Polských turistů. Tohle místo je u nich velmi oblíbené a já jsem ráda, že jsme si mohli labyrint projít téměř sami.
Vracíme se pro batohy a mě to prostě nedá a musím ještě chvíli sbírat borůvky 😉 Scházíme kopec (vlastně je to stolová hora) a pokračujeme po česko-polské hranici. Cesta vede chvíli v Polsku a chvíli zase v Čechách. Procházíme kolem polského skanzenu (Muzeum a skanzen lidové kultury Stroužné) a jelikož mám skanzeny velmi ráda, tak se jdeme podívat dovnitř. Je to soubor zrekonstruovaných usedlostí z 19. a 20. století, jejichž interiéry jsou vybaveny původním zařízením. Dále se tu nacházejí typické venkovské stavby z regionu, mj. zvonice, kovárna nebo větrný mlýn. Je zde také nová expozice koloniálu, který fungoval v části objektu kovárny ve 30. letech 20. století. Skanzen je moc hezký, jen to vedro začíná být nesnesitelné.
Naposledy překračujeme státní hranici a napojujeme se na žlutou turistickou značku, která nás dovede až na vlak. Zbývá nám ještě 7,5 km. Cesta mi připadá naprosto nekonečná a šlapu už jen ze setrvačnosti. Doufám, že ve Velkém Poříčí narazíme na nějakou samoobsluhu a budeme si moct koupit studené pití, ale bohužel je všechno v neděli zavřené. Na vlak přicházíme ještě o hodinu dřív, než jsme měli původně naplánované, jenže ten má zpoždění 🙁 Studené pití nakonec kupujeme až v Hradci na nádraží, kde přestupujeme na vlak do Pardubic. Výlet to byl pěkný, jen já jsem úplně upečená a vyřízená. Těším se domů na studenou sprchu 😉 Celkem jsme za dnešní den ušli pouhých 15 km s celkovým převýšením 950m.