V noci mi byla zima, což mě dost překvapilo. Mám nový teplejší spacák a nečekala jsem, že mi v něm bude zima. Ale zima byla i Davidovi, takže to nebude jen tím spacákem. Navíc jsme celkem podcenili oblečení. Nějak jsme si mysleli, že bude dost teplo, ale ono zas až tak nebylo. Ani péřovky jsme si nevzali a to byla asi chyba. Navíc jsme pořádně nevečeřeli, takže tělo asi nemělo z čeho topit. Njn co se dá dělat, je to zkušenost, ze které se poučíme pro příště. Nejsme nikde mimo civilizaci a ani o život nám nejde, takže se vlastně nic moc neděje. Vaříme čaj a kaši, na kterou se moc těším. Už od brzkého rána jsou slyšet lesníci, jak pracují se dřevem u Fisherovi studánky. Musím dát zapravdu Davidovi, že nebylo rozumné tam spát.
Pokračujeme po zelené turistické značce až do Přebuzi. Tam se nám otevírají nádherné horské planiny. Miluji tyhle scenérie a nemůžu se toho nabažit. Napojujeme se na cyklostezku, která vede podél řeky Rolavy. Jsem dosti překvapená, když vidím stav mostu přes řeku. Je silně poškozený a vstup je jen na vlastní nebezpečí. Na vlastní nebezpečí tedy most přejdeme a šlapem dál. Kolem jsou nádherná vřesoviště a pastviny pro krávy. Začíná se blížit čas oběda, a jelikož jsme včera nevečeřeli, tak si můžeme udělat teplý oběd. Zastavujeme se v turistickém přístřešku a vaříme oběd. Začíná pršet, tak jsme moc rádi, že jsme pod střechou. Přidávají se k nám další dva trempové s pejskem. Čekání si zkracujeme vyprávěním zážitků. David mezitím vyndal karimatku a spacák a normálně na lavici usnul 😀
Asi po hodině déšť ustává a pokračujeme podél řeky Rolavy až k parkovišti, kde pokračujeme chvilku po silnici. Musím tu zmínit, že je opravdu strašné kolik odpadů se válí všude podél cest. Když je něco do očí bijící, tak to seberu a strčím do batohu a vyhodím, až dojdu do města, ale tady by mi za chvíli nestačil ani celý můj batoh. Nepochopím lidi, kteří ty odpadky vyhodí do příkopu. Ze silnice uhýbáme na červenou turistickou značku a pokračujeme do kopce krásným lesem. Podél cesty nacházím i pár hub. K večeři budeme mít těstoviny s houbovou omáčku, tak si do ní přidáme i čerstvé houby. Pokocháme se Miluščiným vodopádem a šlapeme do Horní Blatné. Musím se přiznat, že už jsem dneska utahaná a sotva pletu nožičkama. Taky už jsme ušli dneska 19 km. Zastavujeme se v hospodě a dáváme si alespoň malinovku. Po doplnění cukrů stoupáme na nejvyšší bod dnešního dne a to na Blatenský vrch, který má 1043 m.n.m. Než ale vystoupáme na vrchol, tak míjíme přírodní památku Vlčí jámy. Přírodní památkou byly vyhlášeny v roce 1975. Skládá se z Vlčí jámy a Ledové jámy. Ledová jáma je 15–20 metrů hluboká, velmi úzká propadlina vzniklá hornickou činností při těžbě cínových rud. Jde o pozůstatek dolu Jiří. Vlčí jáma byla původně dolem Wolfgang. Tato propadlina je přes 120 metrů dlouhá, široká asi 14 metrů a hluboká až 25 metrů. Rozhledna na Blatenském vrchu je už bohužel zavřená 🙁
Chceme si už pomalu někde ustlat, ale nikde není vhodné místo. Šlapeme tedy po cestě Antonína Günthera k přístřešku, že si tu alespoň uvaříme večeři, ale hodně tu fouká a rozhodně bychom tu neuvařili. Tak nezbývá než pokračovat ještě o kus dál. Podél cesty jsou keříčky úplně obsypané borůvkami. Tentokrát s sebou nesu i kyblíček na borůvky, tak moje výbava není úplně ultralight 😀 Nicméně už jsem tak unavená a mám tak velký hlad, že musím zamáčknout slzu a pokračovat dál. Doufám, že ještě někde bude možnost si borůvky nasbírat. Docházíme až k Červené jámě, kde je vyhlášené občerstvení. Bohužel už mají zavřeno a ráno otevírají až v 10h, což my už tu určitě nebudeme. Nakonec si usteleme v přístřešku. Vaříme naše houbové těstoviny a jdeme spát. David usne ve vteřině. Jenže já vůbec nemůžu zabrat, i když jsem utahaná. Venku je stále ještě světlo, dost fouká, takže to zní, jakoby kolem stále někdo chodil. K mému klidu nepřispívá ani to, že přístřešek je otevřený a já nemám tu bariéru uzavřeného tarpu. No nakonec asi po 3h usínám.
Celkem jsme dneska ušli 24 km s celkovým převýšením 900 m.