Nakonec se kupodivu spalo dobře a ani zima mi nebyla. David vytahuje z batohu dárek pro mě 😉 Mám sice svátek až zítra, ale vypadá to, že trasu dojdeme už dneska místo plánovaných 5 dnů 😀 Dostala jsem malinový desert od TravelLunche. Dneska výjimečně nesnídáme hned po vstanutí, protože už nemáme moc vody. Popojdeme necelý kilometr k dalšímu přístřešku, kde by měl téct potůček, ale bohužel na nabrání vody to moc není. David si ale dneska dá k snídani tortillu a párkem a já si ze zbytku vody uvařím malinový dezert. Dneska je bohužel nízká oblačnost a mlha, takže výhledy nic moc ale ty pláně s vřesy jsou úchvatné. Procházíme zrovna hornickou oblastí Erzgebirge/Krušnohoří, která byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 2019. Všude jsou různé informační tabule o bývalých štolách, šachtách a hornické činnosti. Je to taky moc hezké, my však pouze procházíme a pokračujeme po cestě Antonína Günthera. Ještě než vlezeme do lesa, tak přeskakujeme potok, v kterém si nabíráme a filtrujeme vodu.
V lese se nachází rašeliniště, na kterých rostou úžasné borůvky. Přemlouvám Davida, že si jich chci pár nasbírat. Zapluji do lesa a sbírám. David mezi tím filtruje nabranou vodu. Po chvíli začíná pršet a tak se balíme a šlapeme dál. Není to žádný šílený slejvák spíš taková přeháňka. Neujdeme ani kilometr a já už zase musím skákat do borůvčí a sbírat. Prostě to nejde kolem toho jen tak projít a nechat je tam. David z toho není moc nadšený a pokračuje dál, ale po chvíli pochopí, že já prostě sbírám borůvky a vrací se 😀 Přemýšlíme, jestli jít přes Božídarský Špičák, ale nakonec si cestu trochu zkracujeme, i když to znamená jít po asfaltové silnici, kde jezdí auta 90km/h. Cesta po asfaltce vůbec neutíká a je to nekonečné než dojdeme do Božího Daru. Cestou míjíme stánek se zeleninou a prodávají tu i borůvky. Jestli si dobře vzpomínám, tak za 2kg borůvek chtěli 500 Kč. Přijde mi to šílené, když stačí vlézt tady do lesa a člověk to má za chviličku nasbírané a zadarmo.
Těším se do Božího Daru, že si tam dáme oběd. Jenže jsme tu příliš brzy. Tak se stavíme zatím na benzínce a koupíme si alespoň Coca-colu. Svačíme před informačním centrem a počasí se zase zhoršuje. Hodně fouká a začíná zase poprchávat. Potřebuji se zahřát, tak nezbývá než vyrazit směr Klínovec. Cestou se počasí vybírá a začíná i svítit sluníčko. Dneska je to trochu aprílové. V okolí cesty jsou opět keříčky s borůvkami a tak zase zastavujeme a já trochu sbírám 😉 Docházíme na nejvyšší horu Krušných hor a to na Klínovec, který má 1244 m.n.m. Na vrcholu stojí vysílač a polorozpadlá budova. Pohled je to trochu smutný. Funkční je pouze rozhledna, u které jsme si udělali pár fotek a pak jsme si šli dát oběd do restaurace U Staré lanovky. Venku začíná být zase sychravo, tak je fajn, že se můžeme trochu zahřát a dát si něco dobrého. V zimě lanovka vozí lyžaře a v létě cyklisty. Z vrcholu dolů vede několik single treků, které jsou asi oblíbené, protože cyklistů je tu hodně.
Dosáhli jsme nejvyššího bodu naší cesty a teď už nás čeká jen sestup. Na nádraží nám zbývá 15 km, což už je jasné, že dneska zvládneme. Musíme to ujít do 20h, abychom stihli poslední vlak. Klesáme nádherným lesem, kde jsou pět plantáže borůvek. Jelikož nespěcháme, tak zastavujeme a já jdu zase sbírat. Už mám skoro plný kyblíček, tak ho chci dosbírat. David si dává odpolední siestičku. Když už se mi do kyblíčku nevejde ani jedna další borůvka, je čas to zabalit a pěkně šlapat na vlak. Ale mrzí mě, že tady musím tolik borůvek nechat. Cestou dolů mi uklouzne noha na mokrém kameni a nepěkně si odřu nohu a narazím zápěstí. Chvíli to rozdýchávám a zjišťuju, že zápěstí je jen naražené, ale dost bolí. Sestupujeme po žluté turistické značce a cesta příliš neutíká. Procházíme lesem, pak vesničkou Suchá, kde nás zastavujeme místní pán, a ptá se, odkud jdeme. Když mu vylíčím naši trasu, tak mu spadne čelist a nějak to vůbec nemůže pochopit a dodávám, že jsme šílenci 😉 Nutno dodat, že pán už je trochu starší. Jak jsme klesli níž, tak sluníčko začalo pražit a začalo být fakt teplo. Les postupně ustupuje a my procházíme mezi pastvinami. Docházíme do Horního Žďáru a já si říkám, že už jsme skoro tam. Jenže do Ostrova na nádraží nám zbývá ještě 4,5 km. Navíc po cestě dolů to začalo vypadat, že stihneme dřívější vlak už v 17h. Takže jsme začali trochu pospíchat, abychom ho skutečně stihli. Poslední etapa pro mě byla dost náročná a hodně už mě bolí nohy. Už fakt šlapu z posledních sil, ale nezbývá nic jiného než prostě jít dál. Cestou se ještě stavujeme v Kauflandu, abychom si koupili něco k večeři a hlavně studené pití, protože je fakt vedro. Na nádraží nakonec docházíme ještě o půl hodiny dřív a tak odpočíváme a svačíme. Kolem 22h dorážíme domů do Pardubic.
Celkově jsme dneska ušli téměř 30 km s celkovým převýšením 1380 m. Celou trasu jsme chtěli zvládnout za 5 dní a jít úplně na pohodu. Terén byl ale nakonec tak příznivý a nám se šlo fakt pěkně, takže jsme celých 60 km zvládli za 2,5 dne 😀 Dost nás to překvapilo. Krušné hory jsme si zamilovali a strašně moc se nám tu líbilo. Čekala jsem, že to budou zničené hory blízkou důlní činností, ale to jsem zde vůbec neviděla. Jsou to nádherné horské planiny, krásné lesy plné rašelinišť a hlavně plantáže borůvek. Všem to zde doporučuji za návštěvu.