O Islandu jsem snila už dlouho, ale nějak jsem nevěřila, že bych se tam někdy podívala. Loni před Vánoci přišel Martin s tím, že by ho Island lákal a že bychom tam mohli jet. Hned jsem se toho chytla a pod stromeček jsme si nadělili letenky na září. Měli jsme jet v šesti ještě s Hankou a Honzou. Jenže situace se začátkem února dosti zkomplikovala. Hanka kvůli pracovním povinnostem letět nemohla a do toho zkrachovala letecká společnost Germania, u které jsme měli koupené letenky. Společnost pojištěná nebyla, takže jsme přišli o letenky i peníze. Chvíli jsme váhali co a jak, a jestli tedy poletíme. Nakonec jsme se shodli na tom, že letět chceme. Ceny letenek ale okamžitě začali vzrůstat a my opravdu neměli příliš času na rozhodování. Nakonec jsme koupili letenky u ČSA už jen pro 4 osoby a doufali, že tahle společnost jen tak nezkrachuje. Tahle situace nás všechny samozřejmě dosti naštvala, ale na druhou stranu to nebyli letenky za 30 000 Kč na druhou stranu zeměkoule. Nebo se nám to taky mohlo stát den před odletem, nebo když už bychom byli na Islandu. Člověk se s tím musí smířit a brát to jako fakt.
Čas utíkal a my pomalu začali přemýšlet, co vlastně na tom Islandu budeme dělat 🙂 Četla jsem různé informace na webu, blogy a průvodce a dělala jsem si obrázek, o tom co kde je zajímavého. Na Islandu jsme měli strávit celé 2 týdny. Jelikož rádi šlapeme po svých s batohem na zádech, tak jsme první týden měli vyrazit na jeden z nejhezčích treků Evropy skrz Duhové hory Laugavegur trail (Cesta horských pramenů) a protáhnout si ho ještě přes Fimmvörðuháls trek neboli Cestu vodopádů. Laugavegur trail je dlouhý 55km a většinou se šlape cca 4 dny. V Thorsmörku na něj navazuje Fimmvörðuháls trek, který má 25 km, ujde se za 2 dny a končí ve Skógaru. Treky jsou otevřené jen malou část roku, kdy nejsou zasypané sněhem a to zhruba od června do konce září. Zařídila jsem tedy autobus z letiště do Reykjavíku, přespaní a autobus z Reykjavíku do Landmannalaugaru, tedy výchozího bodu treku. Měla jsem koupené i jízdenky ze Skógaru zpět do Reykjavíku a měli jsme i zabookované auto v půjčovně na další týden našeho pobytu na Islandu. Takže vše bylo připravené a my jsme se už jen těšili, až vyrazíme 😉
Dva dny před odletem jsem ještě sháněla informace o počasí a podmínkách na treku a s hrůzou jsem zjistila, že zima přišla už 2. září a treky jsou již zasypané sněhem! Podmínky vůbec nebyly dobré, i přes to, že začátkem září by stále měly být vhodné podmínky pro hikeování. Dost i pršelo a v okolí Thorsmörku byly rozvodněné řeky. Ještě ke všemu se na Island hnala velká bouře, která mohla situaci ještě zhoršit. Vše jsme zvážili a rozhodli jsme se, že za těchto podmínek treky nepůjdeme, protože to není bezpečné. Přeci jen to byla naše dovolená a chtěli jsme si to i užít a ne někde v horách bojovat o život. Musela jsem tedy narychlo se pokusit vrátit jízdenky na autobusy a rychle zkusit přebookovat auto na celých 14 dní. Dalo mi to dost zabrat a strávila jsem nad tím skoro celý den. Nakonec se povedlo, peníze za jízdenky nám vrátili, auto jsem přebookovala a my mohli v klidu odletět 😉
Náš původní plán na balení byl samozřejmě ultralight. Měli jsme připravené jídlo jen na první týden, který jsme měli být na treku a zbytek jídla jsme si chtěli dokoupit tam. Jenže situace se změnila a my se rozhodli, že si jídla s sebou vezme víc, protože na Islandu je dost draho. David si vzal svůj velký Osprey 58l a celý jsme ho naplnili. Nakonec měl váhu něco kolem 20kg, na což už vůbec nejsme zvyklí. Jinak vybavení jsme měli už naše odzkoušené, jen stan jsme měli nový, na který jsme se těšili, až ho vyzkoušíme. Vše je tedy připraveno a zabaleno a hurá vstříc novým zážitkům 😉