Říkala jsem si, jestli tenhle výlet není trochu prokletý, když jsme s ním měli tolik komplikací ještě před odletem. Doufala jsem tedy, že jsme si to všechno už vybrali a samotná dovča už bude probíhat hladce. Naše letadlo letělo až v 20h, takže jsme měli ještě celý den na to si zabalit věci a v klidu se přesunout do Prahy. Z Pardubic jsme jeli s Davidem dřív s tím, že si ještě skočíme sednout do kavárny na makronku a nakonec jsme měli ještě spoustu času, tak jsme zašli i do čajovny. Přeci jen to je naše dovolená, na kterou jsme se těšili celé léto, takže jsme ji chtěli začít pěkně příjemně.
S klukama jsme měli sraz kolem 18h na Nádraží Veleslavín a dál na letiště jsme už pokračovali společně. Kluci opět nezklamali a jejich batohy měli také kolem 20kg. Váhový limit do letadla byl 21kg 😉 Check-in jsem nám všem udělala už dopředu, ale potřebovali jsme si odbavit zavazadla. Všichni jsme měli batohy a zatím jsem nikdy neměla problém s jejich odbavením. Tentokrát se to ale slečně za přepážkou nelíbilo (různé popruhy a přezky) a poslala nás batohy odbavit na nadměrná zavazadla. Zajímavé ovšem bylo, že Davidův batoh slečna normálně odbavila. Očividně neplatí stejná pravidla úplně pro každého. Kvůli novému nařízení jsme si také museli vyndat power banky a vzít si je s sebou na palubu. Rovnou nám zavazadla zrentgenovali a můj i Tomášův batoh prošli bez problémů. Martinův batoh už způsobil lehké komplikace. Paní, která obsluhovala rentgen, se nelíbil jeden předmět v Martinově batohu. Tak se ho snažila vyzpovídat, co by to tak mohlo být a on moc netušil. Došlo to až tak daleko, že musel skoro celý batoh vyndat a nakonec zjistil, že to byl jeho home made stativ na foťák, který se paní na rentgenu nepozdával. Batohy nám nakonec odbavili a my si šli ještě koupit večeři, před tím než nasedneme do letadla.
Let probíhal úplně v klidu. Já jsem chvíli po vzletu usnula a vzbudila jsem se až před přistáním, takže ideál 😉 Doletěli jsme do Keflavíku, kde se nachází jediné mezinárodní letiště na Islandu kolem půlnoci. Na Islandu je oproti našemu času 2h časový posun, takže u nás už byli 2 ráno a musím říct, že už jsme byla dost utahaná. Trochu jsme se báli, kde budou naše batohy, když se odbavovali jako nadměrná zavazadla. Davidův batoh byl normálně na pásu a ty naše jsme nakonec našli na hromadě s označením nadměrná zavazadla. Pak jsme museli najít autobus, který nás měl odvést do Reykjavíku (cca 45 min) k našemu hostelu. Samozřejmě jsme si mohli půjčit auto už na letišti, ale jelikož původní plán byl jít trek, tak už jsme měli zabookovaný hostel, za který bychom stejně museli zaplatit. Systém autobusů mě velmi mile překvapil. Na každé letadlo, které přilétá je vypraven autobus, který vás odveze do Rejkjavíku přímo k vašemu hotelu/hostelu (případně na nejbližší zastávku). Když má letadlo zpoždění, tak se nemusíte bát, protože autobus na vás počká. Tenhle systém je fakt ideální pro noční přílety. Bližší info zde. Autobus nás vyhodil přímo před naším hostelem a teď teprve začala pravá bojovka. Hostel neměl recepci a těsně před odletem jsem obdržela email s instrukcemi, jak se dostat do našeho pokoje. Byla to série různých kódů k různým dveřím, takže fakt vtipná bojovka ve 3 ráno (našeho času) 😀 Ale na pokoj jsme se nakonec bez problémů dostali a šli jsme rychle zalehnout. Hostel nebyl nijak luxusní, ale byl pěkný, čistý a hlavně levný. Víc jsme k přespání nepotřebovali.