Ráno jsme se stavili v místní pekárně pro snídani a šli jsme si do půjčovny půjčit auto. Prošli jsme po známé promenádě a po 5km došli do půjčovny, kde jsme si vyzvedli auto. Měli jsme půjčenou Dacii Duster v bílé barvě, jako většina návštěvníků Islandu, jak jsme posléze zjistili 😀 Chtěli jsme mít auto 4×4, abychom mohli i na off roady a Dacia Duster byla nejlevnější auto, které toto splňovalo. Po vyzvednutí auta nás čekal trochu oříšek a to sehnat kartuše do našeho vařiče a cca 1l benzínu do Martinova benzínového vařiče. Martin si vzal s sebou benzínový vařič z toho důvodu, že benzínky jsou všude a lehce tam lze sehnat palivo. Problém byl ovšem v tom, že jsme měli půjčené dieselové auto a tudíž si nemohl načerpat 1l benzínu při tankování. Asi si říkáte, proč si nemohl načerpat jen ten jeden litr. To bohužel není možné, protože minimální odběr paliva u stojanů je 5l a i když si odeberete jen 1l, tak zaplatíte za těch 5l. Chvíli jsme bloudili po Reykjavíku, ale nakonec jsme našli outdoorový obchod, kde jsme si koupili 2 kartuše. Martin si nakonec načepoval na benzínce 1l benzínu za cenu 5l a to jsou na Islandu nejdražší pohonné hmoty v Evropě (cca 45Kč za litr). Takže to bylo asi nejdražší vaření v Martinově životě 😀
Máme vše, co potřebuje a konečně frčíme poznávat Island. Na první den jsme si naplánovali Zlatý okruh, který zahrnuje národní park Þingvellir, aktivní oblast Geysir a vodopád Gullfoss.
Národní park Þingvellir je vzdálený 50km od Reykjavíku a dojeli jsme tam cca za 45min. Místo je významné nejen z geologického hlediska, ale také má své místo v historii Islandu. Severoamerická a Eurasijská tektonická deska se přímo zde od sebe vzdalují rychlostí 7 až 20 mm za rok. Díky tomu zde vznikla příkopová propadlina s různými puklinami i většími trhlinami. Z historického hlediska se také jedná o velmi významné místo. V roce 930 zde byl ustanoven Althing, jeden z nejstarších parlamentů na světě a fungoval zde až do roku 1789.
Po prochození a prohlédnutí Þingvelliru jsme se vydali k Geysiru, který byl vzdálen 60 km. Byl zde kemp, kde jsme se chtěli ubytovat. Ale bylo ještě poměrně brzy a proto jsme si šli nejdříve prohlédnout gejsíry a pak jsme si ještě zajeli k vodopádu Gullfoss. Velký Geysir, který ve své době chrlil vodní sloupec až do výšky 80 m, dal pojmenování všem gejzírům světa. Dnes už není aktivní, ale hned vedle se nachází menší, avšak stále aktivní gejzír Strokkur, který každých 5-6 minut chrlí vodní proud do výšky přibližně 20-30 m. Jako správní turisti, jsme chtěli selfie s gejsírem a musím říct, že to byl trochu oříšek, ale nakonec se povedlo 😉 V celé této termální oblasti je voda hodně horká, dosahuje teploty kolem 80°C a varování u vstupu nás velmi pobavilo 😀
Nakonec jsme si ještě zajeli k 10 km vzdálenému vodopádu Gullfoss neboli Zlatému vodopádu. Gullfoss patří k nejznámějším islandským vodopádům. Leží na řece Hvítá, a samotný vodopád tvoří dvojitá kaskáda, kde tok řeky postupně padá z výšky 10 a 20 m. Byl to fakt hukot a musím říct, že jsem byla vodopádem okouzlena. Jelikož největší vodopád, který jsem do té doby viděla, byl asi ten Mumlavský, tak tohle byl pro mě prostě neskutečný zážitek.
Pak jsme se vrátili zpět ke Geysiru a ubytovali jsme se v kempu. Ceny kempů jsou na Islandu příznivé (cca 300 Kč na osobu na noc). Sprcha byla za poplatek (45 Kč), ale nevyužili jsme ji. Kemp byl hezký a v umývárnách tekla teplá voda. Většinou kempy používají vodu z termálních vrtů, je to teplá voda zdarma. Jedinou její nevýhodou je, že se jedná o sirnou vodu, tudíž trochu páchne. a když se s ní umyjete, tak máte stále pocit, že jste namydlení 😉 Poprvé jsme mohli postavit náš nový stan 🙂 Přišel asi 3 dny před odletem 😀 Chvíli nám to trvalo, ale David ho pak dostavěl a já šla zatím vařit večeři. Ještě než jsme zalehli, tak jsme si ze srandy s klukama říkali, že jestli někdo v noci uvidí polární záři, tak vzbudí ty ostatní.