Ráno se budím brzy, už kolem 6h. Jdeme si uvařit snídani do společenské místnosti. Přitom potkáváme milou skupinku Čechů ze včera a ještě dva další, kteří dorazili včera pozdě večer. Jdou v opačném směru, tak jen prohodíme pár slov, vyzpovídáme je, co nás čeká, a naopak poradíme, co čeká je.
Nás dneska nečeká nic extra náročného. Terén by měl být mírně zvlněný bez nějakého náročného stoupání. Vycházíme opravdu brzy a zpočátku stoupáme, tak se hned zahřejeme. Po vystoupání cca 100 výškových metrů se dostáváme do krajiny, která dost připomíná poušť. Zem je pokryta černým sopečným pískem a obklopují nás různě vysoké a tvarované kopce. Všude jsou trsy krásně kvetoucích květin, takže tahle ,,poušť“ není mrtvá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jdeme dlouho po naprosté rovině a je tu až divné absolutní ticho. Neslyšíme ptáky, vodu ani vítr, prostě úplné ticho. Jde se nám parádně a dost si to tu užíváme.
Po 7 km překračujeme po mostě řeku Innri – Emstruá. Hned za ní si dáváme pauzu na brzký oběd a také nás dochází milá skupinka Čechů. Dneska mám nějakou menší krizi. Je to tu nádherné, ale mě to vůbec neutíká. Po dalších 3 km narážíme na další řeku, kterou už ale budeme muset brodit. Řeka Bláfjallakvísl je hluboká cca po kolena, široká tak 5-6 m a neskutečně ledová. U brodu je velký dav lidí, protože jsme sem došli zrovna ve chvíli, kdy brodí celý zájezd, který jde s průvodci. Je to ta stejná skupina, kterou jsme potkali už v kempu v Reykjavíku. Rychle tedy přebrodíme, na druhé straně se osušíme, oblékneme a pokračujeme dál. K chatě Hvanngil to máme už jen kilometr. Tahle chata ale ještě není náš dnešní cíl. Počasí se začíná horšit, klesá oblačnost a lehce mrholí. Na chatě doplníme vodu a já se převléknu do nepromokavého oblečení. Nechci příliš zmoknout, abych neklepala kosu jako včera. Do cíle už to máme dneska jen 4km a tak šlapeme dál.
Cesta se začala opět trochu vlnit a tak chvíli klesáme a pak opět stoupáme. Zhruba 2 km před chatou Álftavatn nás čeká ještě jedno brodění. Myslela jsem si, že to někde přeskáču po kamenech, ale bohužel to nejde, takže nakonec musí dolů boty i kalhoty. Po naší pravé straně už začínají být vidět duhové hory, ale nízká oblačnost je zakrývá a já z toho počasí mám špatnou náladu. Kvůli těm nádherně zbarveným horám jsem sem vlastně chtěla a mám strach, že je nakonec neuvidím. K chatě u jezera Álftavatn docházíme už kolem 13h. Zaplatíme za ubytování i za včerejší noc u chaty Emstrur. Kupuji si i sprchu a těším se, že si dám večer teplou sprchu a pak si zalezu rovnou do spacáčku. David šel stavět stan a já si jdu dát druhý oběd. Dneska jsem neustále nějaká hladová. Jelikož celé odpoledne prší, tak jsme zalezlí v našem stanu a odpočíváme. Je zde kupodivu signál a tak posílám blízkým nějaké fotky, píši si s kamarády a poslouchám podcasty. Když se rozhodnu, že už je správný čas si dát sprchu, tak zjistím, že jsou sprchy mimo provoz. Jdu se tedy zeptat na recepci, ale cestou potkávám známé Čechy a ti mi říkají, že mají nejaký problém s trubkou a že by to snad mohlo jít po 19. Ok, zkusím to později. Mezitím si uvaříme večeři a sníme si ji ve stanu. Bohužel sprcha nefunguje ani po 19h. Už se mi to nechce řešit s recepcí a tak jdeme raději spát s kapkami deště bubnujícím na náš stan.
Dnešní den jsme ušli 16 km s celkovým převýšením 1250 m.