Nastal den odletu a v 4:30 se scházíme všichni čtyři před naším domem. Letenky máme z nového letiště Brandenburg na jihu Berlína. Na letiště se dopravíme naším autem zhruba za 3h a tam již máme rezervované parkování na celých 10 dní, co budeme pryč. Cesta proběhla bez problémů a i parkování jsme v pohodě našli. Bez problémů jsme prošli pasovou i covidovou kontrolou, odbavili si zavazadla a zvládli i kontrolu bezpečnostní. Letíme do Stockholmu, kde přesedáme na vnitrostátní letadlo do Kiruny. Druhou možností jak se do Kiruny dostat je nočním vlakem. Ceny jsou srovnatelné, ale vlakem tam jedeme 12h. Ve městě Kiruna je jeden z největších železných dolů na světě a proto zde bylo vybudováno letiště, tak proč toho nevyužít 🙂
Náš let do Stockholmu nabírá zpoždění kvůli nevlídnému počasí nad téměř celou Evropou a my při přistání máme už jen 20 min na přestup. Jsme z toho dost nervózní. Ale když rychle vyběhneme z letadla a zorientujeme se, tak zjišťujeme, že náš navazující let do Kiruny byl o hodinu odložen. Usedáme tedy na lavičky a čekáme. Venku hodně prší. Potkáváme se zde s Ondrou, který pracuje pro těžařskou společnost LKAB jako geodet, a zrovna se vrací z ČR do Kiruny. Ondra je kamarád mého skvělého kamaráda a psali jsme si již při přípravách na cestu. Hodně nám poradil, kde se v Kiruně ubytovat, kam skočit koupit plynovou kartuši a i nějaké tipy ohledně treku. Ondra v Kiruně žije již několik let, takže to tam velmi dobře zná. Konečně nasedáme do letadla a pilot nám hned oznamuje, proč náš let byl zpožděn. Nedaleko Kiruny se nachází vesmírné středisko ESRANCE, disponující odpalovací rampou pro rakety MAXUS a rozlehlým prostranstvím pro vypouštění stratosférických balonů. Ve chvíli, kdy jsme měli vzlétnout, se ovšem stala na odpalovací rampě nehoda s požárem a byli tam povoláni hasiči z Kirunského letiště. Proto jsme nemohli vzlétnout, protože hasiči nemohli být připraveni na letišti. Celkem zajímavý důvod 🙂
Let do Kirunu trval zhruba hodinu a cestou na sever se počasí vyjasňovalo. Na severu bylo úplně nádherně. Naprosto jasno a já si mohla užívat výhledy z okénka na ty nekonečné lesy a tundru. Je to krajina, jakou jsem nikdy v životě neviděla, a jsem z toho úplně unešená. Kluci seděli na druhé straně letadla a měli zase super výhledy na město Kirunu a celý obří důl. Nechce se mi vůbec věřit, že jsme tady, za polárním kruhem. Je to nejseverněji, co jsem kdy byla. Poměrně dlouho čekáme na naše batohy, protože letiště je to malinké. Povídáme si zatím s Ondrou a domlouváme se, že společně večer vyrazíme na večeři. Ondra má svůj odvoz z letiště zařízen a my si bereme taxíka. Za chviličku vystupuje u hotelu Spis, který se nachází úplně v centru a máme kousíček outdorový obchod i autobusové nádraží. V hotelu nás velmi mile překvapili, když dostáváme dva pokoje místo zerezvovaného jednoho společného 🙂
Při vybalování Jirka zjistí, že se mu rozbil vařič na dva kusy. Nemilé, ovšem řešitelné. Vyrážíme do outdoorového obchodu, který máme hned za rohem a kupujeme plynové kartuše a Jirka také nový vařič. Ondra nám posílá souřadnice, kde se sejdeme na večeři. Jsme celkem překvapení, když přicházíme, že se jedná o ,,stánek“ u benzínky s teepee. Dělají zde vyhlášené sobí a losí maso. Pro Davida mají verzi veganského masa Oumph, které zatím neznáme. Je to celé v sámském stylu a je to opravdu turistický zážitek. Já si dávám sobí maso, Jirka s Michalem losí a David onen Oumph. Bylo to dost drahé, ale my na dovolené příliš nepřepočítáváme a hlavně všechno bylo naprosto vynikající 😛
Po večeři se vydáváme zpět do hotelu a myslím si, že asi umrznu. Hodně silně fouká a je fakt zima. Říkám si, co budu dělat na treku, kde nebudu mít vyhřátý hotel a jestli jsem si neměla vzít víc teplého oblečení. Těším se ale, až zítra vyrazíme na trek. Předpověď počasí nám víc než přeje. Následujících několik dní má být krásně jasno. Dávám si ještě poslední sprchu na následující týden a hurá na kutě.