Dneska nás sice čeká dlouhé cestování, ale už jen vlakem. Ráno čekáme poměrně dlouho na sluníčko, protože nocležiště je na paloučku mezi stromy. Sedím proto na lavičce u snídaně zabalená do spacáku. Už standardně si vaříme čaj a připravujeme kaši. Poté se snažíme trochu usušit spacáky a tarp a následně všechno poctivě balíme. Nejen, že byl rozdíl ve velikosti našich batohů na začátku treku, ale i na jeho konci Martin stále vede 😀 Vlak nám jede kolem 9:15 a v kiosku si ještě stíháme koupit něco na cestu. Já si dávám medovník, čokoládu a ledové kafíčko, za to Martin s Boďanem nakupují pivo a hroznovou limonádu. Jedeme z Nového Údolí osobáčkem až do Českých Budějovic, kde velmi rychle kupujeme oběd a běžíme na vlak do Prahy. Jsem tak utahaná, že usínám i ve vlaku. Z Prahy jsem musela ještě vlakem do Pardubic, pak přestoupit na vlak do Hradce a nakonec jsem ještě jela místní MHD. Domů jsem se dostala až po 8 hodinách strávených na cestě.
Ze začátku jsem byla plná očekávání, jaké to bude a jak to všechno zvládnu. Obávala jsem se, že mě budou bolet záda, nebo že to prostě neujdu. Nakonec to bylo strašně fajn. Hrozně jsem si to užila, i když jsem občas remcala nebo toho měla plné zuby (Dáda by mohl vyprávět, je tak trochu můj hromosvod). Dokázala jsem sama sobě, že dokážu fungovat s málem (ano, mám ještě nějaké rezervy :-D) a že mě tohle opravdu baví. Zvládla jsem být 5 dnů bez sprchy, i když to bylo to, na co jsem se asi nejvíce domů těšila 😀 Je skvělé, když člověk čas od času vystoupí z té své komfortní zóny. Nějak si pak těch vymožeností kolem sebe více váží. Martin s Boďanem byli skvělý parťáci, i když jsme měli každý trochu jiný režim. Určitě jsme s nimi nevyrazili naposledy 😉
